Účastníci: Cruise, Albert, Mates, Tleskač, Cipísek, Dutohlav, Keši, Honza P., Vojta, Lukáš S., Sissi, Kuba J., Králíček, Jirka, Tommy, Jára, Bára, Kuba L., Denisa, Stáňa, kamarád Hup, kamarádi z Lokte, banda s Rumcajsem

V pátek 16. května 2003 v 16 hodin a 29 minut odjíždí ze Sokolovského vlakového nádraží rychlík do Chebu. Tímto spojem začíná oddíl Kapka svou víkendovou výpravu do Prahy. Velká účast (asi něco okolo 20 lidí) nasvědčuje tomu, že půjde o nevšední a něčím atraktivní akci budící zájem se jí zúčastnit. Takovýto počet lidí už může vytvořit malý dav (či velkou skupinku). Náš malý dav vystupuje v Chebu na nádraží, aby z nástupiště č. 3 přestoupil na nástupiště č. 1 a pár minut si počkal na rychlík přímo do Prahy. Poklidně v kupé, roztroušeni v malých skupinkách a příjemně se bavíce se okolo půl deváté večer dostáváme na pražské hlavní nádraží. V nádražní odbavovací hale lze spatřit další skupina vydávající se ze Sokolova do Prahy - KSKD. Po pozdravení s nimi přijde nepříjemná věc, už předurčující náročnost celé akce. Jedná se o rozdělování tzv. „R1“ až „R9“. Tato zdánlivě jednoduchá hra v sobě skrývá nucené dělení. Ubytování v Praze je složité, a proto i když přijeli dvě skupiny ze Sokolova, neznamená to, že bydlí společně. K tomuto celkovému počtu se musí připočítat ještě loketští skauti, kteří přijedou později, a k dispozici jsou jen dvě ubytovací kapacity. Někdo se musí dělit, zbývá to na Kapku. A tak se devět lidí v čele s Cruisem a včetně např. Sissi vydává do „„hotelu““, kde bydlí KSKD.

Albert, pražský vysokoškolák a toho času externí člen Kapky, se objevuje při vstupu do metra linky C pod hlavním nádražím, bude nám dělat znalého průvodce po hlavním městě. Bez problémů najde základní školu na Břevnově, kde je zajištěn nocleh. Stačí pouze zaujmout nějaké místo v tělocvičně pro spaní a bejvák je zajištěn. Solidárně necháme nějaký volný prostor pro skauty, protože dorazí až hodinu po nás. Po vlastní večeři následuje samovolný spánek, který přeruší až o pět hodin později, v šest ráno, hlasitá píšťala se zvoláním „budíček“ od vedoucího skatů Pekelníka.

Šest ráno je sice brzká doba, ale vzhledem k tomu, že cestování v Praze zabírá dost času, je tento čas pro nás akorátní. V osm hodin už stojíme ve frontě na Kavčích Horách (Praha 4 - Podolí) u budovy České televize, již zmiňovaná erka se k nám přidávají. V sobotu 17. května 2003 se zde totiž koná den otevřených dveří u příležitosti 50 let existence televize v Čechách. Vstup do velkého areálu je umožněn až od devíti, ale už hodinu předtím se zde vytvořila slušná fronta, která během hodiny narostla v dlouhou řadu vinoucí se okolo celé budovy. Každý zde vytrvale vydrží stát na tom svém malém plácku obklopen dalšími tlačícími se lidmi. Právě přichází devátá, vstupní vchod se otvírá, dav se hrne dovnitř. Už u vstupu každý dostane plánek celého objektu, aby se v tom televizním labyrintu neztratil. Všude je plno pracovníků televize, kteří se každému věnují. První věc, kterou lze vidět, je přenosná soustava, tedy vozy a mobilní studia, které se uplatňují při různých přímých přenosech. Uvnitř má režisér k dispozici to samé, jako ve studiu v budově. Každý návštěvník s může zkusit práci kameramana a zhlédnout různé typy kamer uplatňující se při různých natáčeních. V této části jsou vystaveny i reflektory zabezpečující osvětlení s příkonem až 6000 W. Poté následuje už vlastní budova (soustava budov). Pro návštěvu jsou otevřeny i nějaká studia, kde se točí různé televizní pořady a inscenace. Kamera v těchto studiích zabírá pouze krásně naaranžované kulisy. Vůbec nejsou vidět ty světlomety a vývody klimatizace visící nad tím nebo další vedlejší kamery po stranách. Každé studio musí splňovat akustické podmínky. Musí být zvukotěsné a stěny musí být z materiálu neodrážejícího zvukové vlny, tomu vyhovuje dřevo. Každé studio musí samozřejmě obsahovat zvláštní místnost pro obrazovou a zvukovou režii. Zde se u mixážních pultů dají dělat opravdu pěkné věci a každý režisér zde může uplatnit svou fantazii. Pro návštěvníky je také k dispozici občerstvení, kde je možno se během dlouhého putování televizí posilnit. Prohlídková trasa vede i přes hudební studio, kde se pořizují hudební nahrávky, a přes zpravodajské studio, kde se točí zprávy. Závěr trasy je věnován truhlárně a skladu rekvizit. Zdejší zruční truhláři dokáží opravdu vyrobit skoro všechno pro potřeby filmu (od rakve až po točitá schodiště). Pak se dá ve studiu naaranžovat třeba starodávný byt. Při východu z areálu se hromadí opět velké množství lidí. Opět se mohou občerstvit, nakoupit různé upomínkové předměty (trička, přívěšky, balónky, zapalovače…). Největší fronta se ale tvoří u autogramiád, známí televizní moderátoři (např. Ján Zákopčaník) se podepisují. Lidé stojící ve frontě se vytrvale cpou dopředu, aby ukořistily co nejvíce podpisů.

Ve dvě odpoledne už den otevřených dveří končí. My se vydáváme do centra Prahy (původně má být v plánu na dnešek 3D kino, ale kvůli přeplněnosti je odloženo až na neděli). Ve stanici metra Muzeum si dáváme rozchod, každý si může strávit dvě hodiny po svém. Nejbližší cíl je určitě Václavské náměstí. Naše početná skupina se v malých skupinkách ztratí v množství lidí. Po dvou hodinách se opět jako velká skupina vydáváme na další cestu. Míříme na Pražský hrad. Nejprve vykličkujeme úzké kamenné uličky na Starém Městě až se dostaneme ke Karlovu mostu. Jasná obloha se stíhá měnit v zataženou, a tak při pohledu na panoráma Prahy se spouští pěkná sprška. Nerudova ulice nás dovede až ke strmým Pražským schodům. Po tomto výstupu už se ocitáme přímo u Hradu. Také si prohlídneme téměř nehybnou hradní stráž, projdeme všechna tři nádvoří a už zadarmo (protože je večer) projdeme Zlatou uličku. Z Hradčan nás čekají asi ještě 2 km do Břevnova do „naší“ školy. Ona erka se opět trhnou a míří jinou cestou. Cestu do školy zná Albert, a tak nemáme žádné bloudění. Ve škole máme volný program, který se dá využít např. k večeři. Během tohoto dne se daří a nakonec i podařilo jednomu člověku se silnou vůlí splnit bobříka hladu (24 hodin bez jídla). Večerka sice je, ale ostrá hranice spánku se určit nedá.

Druhý budíček už je pozdější, až v osm. Vzhledem k tomu, že je poslední den, musíme si sbalit a zhruba po hodince vyrážíme ze školy pryč. Nejprve autobusem na Hradčanskou, pak metrem na stanici Flora. Flora není jen název stanice metra, ale také velkého obchodního paláce v Praze 3 na Vinohradech. Uvnitř se nachází butiky s luxusním zbožím a také moderní kino patřící společnosti Imax. Toto kino je jediné ve střední Evropě, které promítá trojrozměrný obraz. Při vstupu dostane každý návštěvník brýle zabezpečující kýžený optický efekt. Projekční plátno má obrovskou plochu asi 20 krát 25 metrů. Jednotlivé řady sedaček jsou ve velkém výškovém rozdílu. Protože toto kino se nachází teprve v začátcích svého fungování, nabídka filmů není obrovská. Pořád dokola se promítá několik dvourozměrných a několik trojrozměrných filmů. V době našeho příchodu se zrovna bude promítat 3D film o mořských hlubinách. U při prvním pohledu skrz brýle je vidět celý obraz trojrozměrně. Plovoucí ryby plují přímo před očima, ale při přiblížení hlavou se zase oddálí, rukou se jich nelze dotknout. Dojem z toho obrazu ještě umocňuje velmi kvalitní digitální zvuk. Při sundání brýlí krásný obraz zmizí, místo toho se objeví jen dvě částečně se překrývající projekce, z nichž vzniká výsledný obraz. Bohužel doba trvání filmu není až tak dlouhá, trvá jenom 40 minut, které jsou ovšem plné krásných dojmů z realistického obrazu.

Z Flory odjíždíme opět do Muzea, a protože máme opět čas, dáváme si na Václaváku zase dvě hodiny rozchod. Ideální čas pro oběd. Touto teorií se v tuto chvíli řídí většina z nás. Z Václaváku jdeme kousek pěšky na Hlavní nádraží, odkud po chvilce čekání odjíždí vlak přímo do Chebu. Takže po jednom přestupu se dostáváme v 18 hodin a 54 minut do Sokolova. Velmi náročná akce je u konce. A proč tak náročná? Trvala sice jenom tři dny, ale účastnilo se jí asi 50 malých dětí, kteří bydleli na dvou různých místech. I oni tedy absolvovali všechno, co bylo v textu uvedeno.