Účastníci: Hup, Peťula, Eržika, Šakal, Cruise, Albert, Mates, Edison, Tleskač, Cipísek, Dutohlav, Keši, Honza P., Vojta, Lukáš S., Líza, Hopík, Sissi

Odjížděli jsme ve středu v 16:30. Tedy, měli jsme odjíždět... již na sokolovském nádraží jsme slyšeli onu hlášku: "...bla, bla, bla vlak bude asi o 10 minut opožděn!" A opravdu! Za necelých 20 minut se souprava objevila na nástupišti. Přesedali jsme v Chebu, Plzni a v Klatovech. Tedy mysleli jsme si... V Janovicích nás ČD donutila přesednout do jiného vagónu. Ke škole v Nýrsku jsme dorazili kolem půl desáté večer. Rychle si vybalit, umýt a spát.

Ve čtvrtek jsme dopoledne udělali velký nákup a odpoledne jsme vyrazili na zříceninu hradu Pajrek v blízkosti Nýrska. Cestou jsme hráli několik her. Zříceninu jsme si prohlédli a vyslechli odborný Matějův výklad k historii hradu. Velmi zajímavá byla pasáž, kdy se stavěla na hradě tajná chodba. K zřícenině se váže i několik pověstí, které jsou též velmi pozoruhodné. Zpátky jsme šli kolem přírodního divadla - jeviště, kde se pořádají kotlíkářské potlachy. Večer jsme hráli několik her a psychicky i fyzicky jsme se připravovali na zítřejší den.

Pátek. Hlavní program. Vstáváme brzy ráno a už v půl osmé sedíme nasnídaní ve vlaku a necháváme se odvést na Špičák. Po projetí nejdelšího tunelu v Čechách (1747,25 metrů) vystupujeme a dozvídáme se, jak bude probíhat naše další cesta. Šlapeme nahoru do kopce a kolem nás jsou menší i větší zbytky sněhu. Trošku to klouže a v lese a na straně, kde nesvítí sluníčko je i 20-30cm sněhu. Počasí je mírně proměnlivé. Chvíli svítí krásně sluníčko a chvilku mu v tom drobné mráčky brání. Nicméně přicházíme k Čertovu jezeru a máme první pauzu. Chvilka odpočinku a míříme k dalšímu jezeru - k Černému. Zde se zdržujeme chvilku déle a svačíme. Pak vyrážíme na další úsek cesty. Zastávka je až u vodopádů u Bílé Strže. Scházíme se k nim podívat. Opět se zvedáme a míříme k poslední zastávce před nejhorší částí cesty. Na rozcestí Pod Statečkem se posilňujeme a díváme se na ukazatel, který říká, že nás čeká 2,5km s převýšením asi 340m. Na konci této cesty, která nám trvala asi hodinu, což není tak špatné, zvláště když uvážíme, že s námi cestuje i třeťáček, je však krásná odměna. Stojíme na vrcholku Ostrým ve výšce 1293m n.m. Je docela pěkný výhled. Dalekohledem se díváme do okolí a pořizujeme několik fotografií. Nechybí ani občerstvení z vlastních zásob a v horské boudě, která je již na německé straně, prosíme o razítko do cancáků a někteří si kupují pohledy a odznáčky. Ještě jednou se rozhlížíme a jdeme pomalu dolů. Cesta teď povede skoro z kopce. Umoření se dostáváme do Hojsovy Stráže a čekáme na vlak. Necháváme se odvést do Nýrska a velmi pomalu spěcháme do školy na teplý čaj a na večeři. Přestože v nohách za dnešní den máme něco kolem 25km a na nohách puchýře (někteří), nikdo nelituje a všichni shodně hodnotí dnešní den jako vydařený.

V sobotu dopoledne ještě odpočíváme, hrajeme jen několik her v tělocvičně a po obědě jedeme do Klatov. Dnes trošku mrholí, ale to nás nemůže odradit. Zjišťujeme, že Černá věž je otevřená, tak kupujeme vstupenky a zdoláváme 226 schodů, abychom si z věže prohlédli okolí Klatov. Nechybí nákup upomínkových předmětů, pohledů a získání razítka do cancáku. Otevřeno mají i v katakombách, tak vyrážíme na průzkumnou výpravu do podzemí. Pak ještě nutný rozchod na náměstí a pomalu míříme zpět na vlak. Před večeří nesmí chybět naše tradiční velikonoční překvapení: Na zahradě školy na nás čeká rozmístěných necelých 400 čokoládových vajíček. Startovní fouknutí do trumpetky a všichni naráz vybíhají nasbírat co nejvíce těchto sladkých odměn. Do večerky hrajeme několik her, obrovsky se přitom bavíme. V jednom okamžiku máme pocit, že nám praskne bránice, když se smějeme. Sissi předvádí přímo kouzelnický výstup. Již dlouho jsme se takhle nezasmáli. Nechybí však ani vážná chvíle, kdy si povídáme o Velké pedagogické hře Březových lístků a také o sedmi zásadách foglarovského Žlutého kvítku. Snažíme se tyto zásady plnit, abychom byli dobrými kamarády... Nakonec si ještě zazpíváme několik písniček a po oddílové hymně jdeme spát.

Je neděle a nám se nechce domů. Ale musíme! Neradi balíme věci a připravujeme se na odchod. Všechno pěkně uklízíme a pomalu odcházíme na vlak. Cestou vyhodnocujeme naši velikonoční korálkovou hru, odhalujeme dobré skřítky, na které jsme také hráli a rozdáváme diplomy. Do cancáků si necháváme od kamarádů napsat na památku několik slov. Zjišťujeme, že se tato výprava opravdu všem moc a moc líbila.

V Sokolově vystupujeme z vlaku, loučíme se a již teď se těšíme na další větší akci.