Prázdniny jsou v plném proudu, všichni si už užili dostatek volna, bylo období pěkného počasí, jako by se zdá, že tyto prázdniny se už nemůže nic významného stát. Právě v této době ale Kapka chystá svou letošní nejvýznamnější akci, vyvrcholení a zakončení školního roku 2003/2004.
V sobotu dopoledne většina zúčastněných odjíždí vlakem ze Sokolova a odpoledne dorazí do tábora, který už převzal Matěj, protože se sem vydal svým autem už dříve. Náš tábor se rozkládá na „nádvoří“ zříceniny hradu Zvířetice a tvoří jej rok staré stany s dřevěnou podsadou, ve kterých se vyspí dva lidi. Pojem nádvoří je nutno psát z uvozovkami, protože hrad v nynější době tvoří pouze zbytky hradeb, rozbořená věž, kterou vlastními silami zpřístupnili dobrovolníci po 2. světové válce, místnosti ve sklepení a opravená místnost, ve které sídlí kuchyň a sklad věcí. Tábor se nachází na otevřeném prostranství a od okolí jej chrání hradní příkop, využitý když se hradní páni chtěli ubránit před cizími nájezdy. Celý objekt je proto nutné hlídat celých 24 hodin denně po celé dva týdny. Hned vedle hradu si našli oblíbené místo trempové, kteří se tam vyskytují skoro každý den.
Z počátku nám přeje počasí. Stále trvá vlna veder z předchozích týdnů. První dny trávíme u řeky Jizery a vydáme se na koupaliště do Bakova nad Jizerou a Bělé pod Bezdězem, kde už nabízí některé služby navíc jako třeba občerstvení. Tábor je nejprve v záběhu, hodně dlouho trvá než se všechny věci připraví, proto první dny trávíme jenom koupáním. Postupně najíždíme program, systematiku nočních hlídek, almaru a systém šušňů, táborových penízků, které by měli motivovat k práci. Za určitou činnost je možno získat určitý obnos a za něj si pak něco koupit v táborovém obchodě. Kromě hlavního vedoucího Matěje se o chod tábora stará Eržika, která se povětšinou nedobrovolně schovává v kuchyni popřípadě vyhledává vhodné věci v lékárničce, a Petruše, která má na starosti realizaci programu. Další pomocná síla skýtá ve dvou starších členech Kapky: Edisonovi a Tleskačovi, kteří si rozdělí účastníky do dvou skupin, vymýšlí program a snaží se dělat prospěšné činnosti. Na část tábora přijede návštěva z Habartova: Míňa, Bambi a Ňam a jejich účast je na chodu tábora znát.
V průběhu vyjíždíme i na výlety do zajímavých míst. Projdeme nejvýznamnější část Hruboskalska. Kromě pískovcových skal a vyhlídek zhlédneme vystoupení šermířského souboru na zámku Hrubá Skála a vstoupíme na hrad Valdštejn, který v posledních letech doznal mnohých oprav a má pěknou expozici. Většina z nás se ráda za peníze vyfotí s pěkně barevným papouškem na ruce. Druhý výlet směřujeme na hrad Bezděz, na který je potřeba vyšlápnout pěkně prudký kopec, navíc vlna pěkného počasí už pominula, a tak pěkně promokneme, protože se strhne liják. Naštěstí je k dispozici Matěj se svým autem a doveze nás na nejbližší nádraží. Ten den se ještě stihneme podívat do Mladé Boleslavi do muzea Škody Auto a do restaurace McDonald’s.
Doba, kdy jsme na tábory všechny věci tahali ručně, kdy všichni chodili hromadně nakupovat suroviny na vaření, je už pryč. Máme k dispozici auto a tím se hodně věcí zrychlí. Například když se Honzovi K. podaří špatným skokem do vody si udělat výron na koleně, tak se odvoz hodí. Úrazů se na táboře stává více, ale nejvíce návštěv nemocnice je právě kvůli zmíněnému výronu.
Zahrajeme plno her, ale jako vždycky, tak i teď se nepovede všechno stihnout, celotáborová hra se nedohraje. Edisonovi se nepodaří dovést do konce propracovanou myšlenku přežití na pustém ostrově, kdy každá skupina by měla za úkol něco vyrobit z věcí dostupných v přírodě. Pouze málo her skončí s kýženým efektem, že jsou dohrány, všichni se pobavili a ještě se u nich muselo něco dělat. Ale od toho jsou další akce, kdy se určitě stihne dohrát více her.
Po dvou týdnech strávených s Kapkou nastává čas bourání stanů a uklízení opravdu všech i nezvednutelných věcí do kuchyňky, aby se za dva týdny opět vyndaly na jeden den. Vyhodnocujeme hry, dostáváme diplomy. V půl jedenácté odjíždíme vlakem zpátky domů
Tento tábor dopadl z mého hodnocení spíše kladně. Škodou je, že bojkot tohoto tábora staršími z Kapky předznamenal rozpad celé starší Kapky v té podobě, jak se scházela několik let. Pro mě největší překvapení byla první večeře od Míni, omáčka a knedlíky. Nevěřil jsem, že něco takového se jí i na našich akcích, jídlo jevilo známky profesionálního provedení.
Doufejme, že příští prázdniny bude Kapka na dalším, lepším, pestřejším... táboře opět s příjemnou atmosférou.
© Tleskač®, 20. 10. 2004