Tak nějak si totiž připadám. Často přemýšlím, co dělám špatně. Sice pokaždé dospěji ke stejnému závěru, ale klidně si nechám poradit. Stěžuji si na to, jak to mám těžké. Musím pořád a dokola o něco žádat, upomínat… Tak schválně malá kazuistika, co bylo během posledního týdne a co se týkalo Turistického závodu v Bukovanech.
Je pátek 13. dubna, máme Klubovku. Podávám prvně informace o turistickém závodě. „Nechte si projít hlavou, kdo by se chtěl zúčastnit.“
Je pátek 20. dubna. Dávám podruhé informace k turistickému závodu. Zároveň rozdávám Střelu, kde je popis akce. Zdůrazňuji, že je nutné se přihlásit do pondělí 23. dubna. Stejná urgentní informace je napsaná i ve Střele.
V pondělí 23. dubna za mnou přichází Pajda se Smíškem a nahlašují se na závody. Po konzultaci se Smajlíkem si zapisuji i jeho. Nepřihlásil se sám záměrně, neboť prý říkal, že se hlásí automaticky na všechny akce a měl jsem ho rovnou přihlásit. (No dobrá, až pojedeme vlakem na výpravu do Lokte na dva dny za 10.000,- Kč, tak ho taky rovnou přihlásím.)
Už je pondělí večer a já posílám e-mail do Bukovan a přihlašuji Pajdu, Smíška a Smajlíka. Cca půl hodiny na to mi píše SMS Diana, že se hlásí i ona a Roman. No dobrá.. ještě je pondělí, tak posílám do Bukovan druhý e-mail, kde upřesňuji a přihlašuji Navíc ještě Dianu a Romana. Pro jistotu posílám ještě třetí e-mail, kde sumarizuji všechny přihlášené, tedy Pajdu, Smíška, Smajlíka, Dianu a Romana. Navíc prosím o potvrzení o doručení e-mailu.
Je úterý 24. dubna - odpoledne. Smajlík mi píše, že závazně přihlašuje Míu na sobotní závody, protože mu Mía napsala, že 100% pojede. (Tuhle informaci si, prosím, dobře zapamatujte.) Odpovídám, že už to nejde. Chce, abych jí to napsal. Odepisuji mu, že mně Mía nic nepsala, tak jí nebudu odepisovat. Chvíli na to mi píše Mía:„ Metěji, já se poslušně hlásím na závody!!:-)“ Já na to:“ Dnes není pondělí..“ „Já jsem si neuvědomila, že je úterý, jak jsme my měli to volno, mam to celý spletený...vezmeš mi to ještě??“ Matěj:„Ne“ Mía:„..tak nic...“ Matěj:„Já nebudu nikomu za blázna. Pořád za někým chodím a říkám: Hlásíš se? Doneseš to? Chceš to?... Musíte se starat vy. Velký jste na to dost!“ Mía:„co ti mám na to říct...máš pravdu..“ Matěj:„Nic. Starej se sama. Do pondělí se to mělo nahlásit. My ty závody nepořádáme. Jestli chceš, tak si to domluv sama. Myslím, že jsou taky rádi za každou duši, ale jak jsem řekl, já ze sebe odmítám dělat kašpara, že mu budu každé 2 hodiny psát nový e-mail, že ještě někdo...Tady je adresa: bla.bla@bla.cz Stačí jméno, oddíl a rok narození...“ Mía:“ já tam stejně nemam s kym jít, vim, že ti to asi bude připadat, že to nechci dělat sama a že bych tam šla jenom když mi to strčíš pod nos...“ Matěj: „Tvoje věc. Stejně běží jednotlivci... Takže rozhodně je to na tobě...“
Jelikož ani pozdě večer nedostávám potvrzení z Bukovan (domnívám se tedy, že e-mail ještě nečetli a mohu ještě poslat přihlášku), posílám SMS, kde se omlouvám a posílám nový seznam přihlášených. Přihlašuji tedy Pajdu, Smíška, Smajlíka, Dianu, Romana a Míu.
Je středa 25. dubna večer. Přichází mi SMS od Mišáka:“ Matěji, já v sobotu půjdu“ Odpovídám (omlouvám se, že ironicky): „Ahoj. Bez treba do Kauflandu... Me je to jedno.. Rekl jsem, ze mi to reknete do pondeli. A dnes neni pondeli...“ Mišák mi odepisuje: „Já jsem byl nemocný v pondělí“ Omlouvám se podruhé za další ironickou: „Aha. A asi jsi mel nemocny i mobil a pocitac, ze? A dnes se mobil uzdravil.“ Přestože jsem hned na začátku prohlásil, že nechci býti kašparem.. ještě posílám další e-mail, kde upřesňuji ještě jednoho. Dohromady tedy 7 lidí a to: Pajdu, Smíška, Smajlíka, Dianu, Romana, Míu a Mišáka.
Pátek 27. dubna Smíšek není ve škole a nic o ní nevím. Klubovka: Z přihlášených na ni NEPŘICHÁZÍ Smíšek, Diana a Roman. Z přihlášených mi Mía sděluje, že v sobotu na závody nepůjde, neb si něco domluvila. Na druhou stranu mi Matínka sděluje, že půjde v sobotu na závody. Takže ze 7 přihlášených a zároveň těch, co jsou na Klubovce, a kteří navíc chtějí zítra běžet je Pajda, Smajlík, Mišák – tedy 3. Navíc se přihlásila nově Matínka. A protože jsem hlásil lidí 7, tak ji to dovoluji. Zároveň rozdávám informace k zítřejšímu příjezdu a odjezdu. A protože jsou jen 4, mohu posunout čas odjezdu na 8:00 hodin, protože se mi všichni vejdou do auta a nebudu se muset otáčet – vracet.
Pátek 27.4./sobota 28.4. – chvilku po půlnoci vidím v důležitých vzkazech: „Smajlík: ahoj mám tu důležitou zprávu matěji smíšek mi psala že zítra do bukovan pojede“ Ještě (i když opravdu už jen pro forma – protože tohle nikdo číst nebude, odepisuji: „Matýsek: To já mám také tedy jednu důležitou.. Tedy důležitý dotaz.. Doufám, že přijede rovnou do Bukovan, neboť čas srazu jsem psal perem až na Klubovce, když jsem věděl, že se nebudu muset s autem otáčet. Nestihnu tam jet dvakrát...“ Nicméně si říkám: „Už to nejde s tím hnout. Otočit se nestihnu a 5 lidí se mi do auta nevejde! Holt někdo bude muset zůstat v Sokolově. Nedá se svítit, musím být tvrdý!“
Sobota ráno. 8:00. Očekávám celkem 4 členy a zopakujme si, že to mají být: Pajda, Smajlík, Mišák a Matínka, kterým jsem napsal čas a místo srazu. K mému údivu přicházím ke škole a vidím lidí 5 (no vždyť jsem to přeci očekával a nemohl jsem kvůli tomu pořádně spát), jenže vidím: Pajdu, Smajlíka, Smíška, Dianu a Romana. No uznejte sami… Může tohle normální člověk přežít a zůstat stále normální…?
Epilog: „Kdybych nebyl medvědem, nestal bych se hlupákem.“