Sice trochu se zpožděním, ale nikam přece nespěcháme, ne?;o)
Uběhlo již několik dní, co jsme se vrátili, věřím, že plni zážitků a energie, tedy alespoň já ano, z letní výpravy. Zkrátka a dobře… s Kapkou jsme se vydali do míst Pod Bobří skálou. Protože jsme zde byli již na Velikrávě, nešli jsme až tak do neznámého prostředí, což bylo docela super. Vlakem, resp. vlaky jsme se dopravili až do Broumova-Olivětína, odtud následovala cesta na základnu. Matěj poodvážel několik batohů, pak i členů. Jen pár bláznů se rozhodlo dojít celou cestu pěšky. Ba ani to nestačilo, oni dokonce utíkali… Teda aspoň kousíček jo;o)
Pak už jen zabydlet, „dojet“ zbytky svačin, blbnout, okouknout terén… Prostě normálka. Vzhledem k tomu, že uběhlo již tolik hodin (dnů tolik neuběhlo, takže by znělo hloupě přiznat, jak krátkou mám paměť) a navíc jsem si ani během pobytu nedělala poznámky, nemohu popisovat jednotlivé dny včetně jejich programu. Bohužel. Ale jsem si vědoma toho, že někteří lidé, kteří mají i talent na psaní sháněli info o tom, co jsme který den dělali, takže myslím, že pokud by to někoho moc zajímalo, stačí do nich bušit (samozřejmě ne fyzicky!) a oni informace vydají;o)
Já tedy budu psát tak, jak mi vzpomínky budou naskakovat, takové promítání ústřižků…
Ale skrze tuto zmínku o psaní a spisování, napadá mě velice podstatná součást letní výpravy, a sice večerní čtení. Celkem jsme čerpali ze dvou knih, dva typy literatury… nejdříve k první, kterou bylo dílko „Byl to osud“ od Smíška. Co jsem zaregistrovala, bylo to velice…zajímavé čtení. Sice částečně splnilo svou funkci večerního čtení a někteří z nás (přiznávám, včetně mě) usnuli (ale nechala jsem si to vždy dovyprávět následující den!!!), ale zároveň jiní napjatě poslouchali až do konce. Čtení vzbuzovalo nejrůznější reakce, ale každopádně bych řekla, že téměř na všechny působilo velice emotivně… vždyť kolik diskuzí o příběhu probíhalo!!! Dokonce se slavná autorka objevila i mezi denními zprávičkami na nástěnce (kde měla viset původně slibovaná Matějova fotografie! Mimochodem, ta už se tam pak neobjevila…) to bych měla první knihu.
Druhou bylo čtení „Růženka je z příbuzenstva“. Též velice zajímavé čtení, ačkoli diskuzí o něm už tolik nebylo… dokonce se nám vystřídali i předčítající. Nejprve Matěj, později jej asi na dva večery zastoupil Grill.
Jistě bych mohla zmínit i výlet na Ruprechtický špičák. Vyšli jsme pěšky ze základny, cestou necestou…kolem tábora…následovala hra s oslovováním – Blouznivý Bůh, Boží Bizon, Bizoní Buvol, Milý Matěj, Jiskřivý Jelimán, Nápomocný Náčelník, Mocvysoký Mates, Grilující Grill, Mladá Mirča, Dokonalý Daneček…a tak…(nikoli útok)
Dospěli jsme až k hranicím a přešli do Polska. První věc, kterou jsme zaregistrovali byl fakt, že zde mají o mnoho lepší borůvky. Větší, chutnější… A zase dál a dál… Několik kopců, srázů, nahoru, dolu, najíst, na horu, do lu, odpočinout, najíst… Kromě Smíška, která na nás čekala dole jsme se pak vydrápali i na rozhlednu, a to doslova. Rozhled byl nejen po okolí, ale i nad nás, a pro některé bohužel i pod nás-krásně vidět až dolů, několik pater… Nádhera!!!;o)
Následuje společné foto a zase dolů, najít Smíška, která se nám ztratila v lese, spočítat mouchy, které se usadily na Náčelníkovi devíti medvědů a dál a dál… Cestou jsme se stavili i na Petříně, bylo to při cestě, tak jsme se zasmáli i nad kouzelnými zrcadly, které nám ukázaly naši pravou tvář a pak opět krok za krokem až do Ruprechtic na nádraží. Zde si někteří krátili čas telefonováním, jiní masáží… To by k tomuto výletu bylo asi tak vše…;o)
Co se týče času stráveného na základně, vedlo hned několik aktivit. Například ringo, později v něm byl i turnaj, práce v kuchyni, plno aktivit-soutěže, olympiády, běhy (k těm se za chvilinku vrátím), uzlování, ale především se chytly deskové hry. A tak jsme téměř neustále mohli vidět někde obklopený stůl hráči Proroctví, Osadníků a někdy i jiných her. V Osadnících byl nakonec také turnaj. Také se někteří inteligentnější věnovali šachům…
Ale zpět k již zmíněných aktivitám, které byly spíše formou soutěží… Zkusím si povzpomínat na co nejvíce…
Například „Stezkou zmateného bobra“, kdy hráče čekalo během krátkého úseku několik úkolů (jeden druhého přenést na zádech, hodit míček zezadu a vepředu ho chytit, zapálit svíčku, pět hodin se na nic neptat…), přičemž pobíhali zmateně z místa na místo…
Dále například olympiáda, kde Kapky absolvovaly nejrůznější disciplíny (roztřiďování tvarů, přendávání kuliček hůlkami, psaní levou rukou, nejrůznější skládání sirek, přendávání vody, střílení flusačkou…). U toho si neodpustím poznámku k jedné disciplíně. Úkolem bylo dopravit 3 míčky mezi lokty vyhrazenou trasou do cíle. Zatímco proběhlo několik prvních závodících, už se dalo vytušit, na jak dlouho to asi je. Proto jsem neváhala na chvíli odběhnout, že než doběhne Kokoška, budu zpět. Ale to jsem si neuvědomila, že je to právě Kokoška! A tak sotva přijdu, on už si sedí na lavičce-neumím si představit, jak to stihl, a snad i lépe, že jsem to neviděla-nemožný výkon!!!
Též jsme se nevyhnuli střílení z praku a z luku… Dále byla připravena soutěž vědomostně-rychlostní v okolí chaty. Zajímavý byl rozdíl například u Smíška, která měla nejlepší vědomosti, ale body ztratila na rychlosti-od nejlepšího času se dělila přibližně o 20 minut…
Také jsme zažili soutěž „Zauzluj bobra“, kdy se ověřily naše skvělé znalosti uzlů… A tak různě, na víc si zrovna nevzpomínám…
Dny nám však zpestřovaly i hry jiného typu. Například vyhlášený „červený den“ nebo pozorování dobrých skutků, zpívankové dopoledne a sousty dalších…
Další z výletů mířil do Broumova. Následoval rozchod, při kterém někteří sháněli zmrzku, jiní obíhali obchody atp. Nakonec jsme se sešli na lavičkách, kde jsme strávili několik dalších minut… A pak už pomalu zpět. Někteří jedinci (přiznejme si to:já) byli šokováni, když jsme se najednou objevili ve známých místech a to po relativně krátké době… inu, ženský orientační smysl a moje odhady vzdáleností i času…;o)
Asi takový největší výlet byl do Teplicko-adršpašských skal. Zatímco na Velikonoce jsme zvládli první část, nyní jsme to vzali z opačného kraje. Krásné potulování mezi nejrůznějšími skalními útvary, pro romantické duše jezero (nebo co to bylo) a opět dál… Pak zaseknutí na téměř hodinu při čekání na jednoho člena (vlastně člena-nečlena, podle toho jestli bereme číslo nebo podpis) a tak zase jinou cestou zpět. Při tom jsme měli možnost vidět zásah při záchraně jednoho z horolezců, bohužel nevím, jak to nakonec dopadlo, snad dobře. A pak vláčkem zpět…
Jednoho pěkného dne jsme se také rozhodli vydat na sběr těch úžasných polských borůvek… Chvilka sbírání a co z toho bylo!!! Várka, kterou jsme pomalu ani nemohli upotřebit!!! Takže následně borůvky na lívanečky, na palačinky, do pusy…
A ještě něco bych ráda zmínila!!! Prostředí nám zpříjemňovalo i několik dalších věcí… mimo jiné třeba nástěnka v jídelně se zajímavými denními novinkami, vtipné nápisy na dveřích ( pečlivě uschovány pro kapkovskokronikářské účely!), méně vtipné nápisy na košťatech ;o) (abyste rozuměli, šlo o nápisy „Mirča, max. 65km/hod.“ a „Žabikuk, max. 70 km/hod.“), klasická nástěnka s hodinami, jídelníčkem, občas i s nějakou záludnou otázkou na přemýšlení ale i věci jako zvoneček na oznámení krmení atp. prostě takové ty drobnosti, které pobyt velice oživily a bez nichž by to nebylo to, co to bylo!!!;o)
A několik dalších zážitků, co mě napadají…
• lov myši (neúspěšný)
• ohýnek, buřtíky
• lov motýlků, papoušků a kytiček na louce
Pomalu se blížím k závěru, k čemuž patří vzpomínka na závěrečný večer z výpravy. Znáte to-takové ty kecy, co se hezky poslouchají ;o) a tak…
Za světla dvou petrolejek jsme se vydali na louku za chatu, kde Matěj zhodnotil akci, rozdal diplomy (jedinou výtku mám k těm růžovoučkým-nebyly pošité kožíškem nebo aspoň nějakou chlupaťoučkou látkou!!!) a pak jsme měli možnost být u přijetí dvou nových členů-Mirči a Danečka. Dokonce se pak dostalo i na zpěv, prostě krása. Hvězdy nad námi, okolo tma, jen dvě malá světýlka. Později i třetí, při „znovupřijetí“ Smajlíka…
Ale co naplat, nakonec už jsme museli pomalu zpět a do hajan. Matěj nám ještě zahrál na kytaru několik úžasných „posvátných“ písniček a pak už si to moc nevybavuji, protože oči se klížily a…;o)
No a poslední den už klasicky-úklid, odjezd…
Teď už jen malou perličku na závěr… Protože stále střežíme, co je momentálně „in“, máme tu i několik novinek. Stále se drží „růžovoučká chlupaťoučká“, navíc se výrazně na první místa posunulo vše, co je výhodné a levné, vše, co se může ještě hodit a upotřebit no a nakonec speciální novinka, kterou jsme zavedli my-Kapka!!!! Tímto nejnovějším módním hitem je mít několik jmen! Rekord prozatím zřejmě drží Matěj, dále se jakž takž snaží (slebě) Grill, Mates, možná i já… Tak jen tak ve zkratce:
-Matěj-Radar-Bizon-Buvol-Bůh-(Buch)-Král Jelimán…
A pár chatrnějších pokusů, ale aspoň něco, co se snaží být „in“;o) :
-Mates-Náčelník(devíti medvědů)
-Láďa-Grill
-Markéta-Žabikuk (a několik variant této přezdívky;o))
Takže!!! Buďte „in“ a držte se Kapky!!!;o)
Závěrem na úplný konec…
Musím říci, že jsem byla s akcí moc spokojená, což asi není novinka, protože jsem to všem oznamovala do cancáků…ale tak pro ty, co nebyli… Úžasně jsem si odpočinula, vypadla z města na čerstvý vzduch, úplně „mimo“… prostě paráda!!! Tak vám všem moc děkuji, že jsem tam s vámi mohla být!!!!;o)
A zase někdy někde na nějaké podobné skvělé akci naviděnou!!!