Rukodělky první, druhé, třetí… sté?

Autor: Markéta <>, Téma: Zprávy a zprávičky z akcí, Zdroj: Markéta, Vydáno dne: 25. 02. 2009

Jak to všechno začalo? To byly jednou jedny rukodělky. Žádná hromadná akce, jen pár „vyvolených“ ( ti, kteří měli zájem), kteří se sešli kolem „rodinného“ stolu v klubovně a uplatňovali svůj talent a um… Ale jak to v pohádkách bývá, nic nezůstává jen u jednoho. Popelčiny oříšky, čuníci i ty princezny a úkoly bývají většinou tři…

  První rukodělky se konaly v sobotu 24.1.2009. A byly spousty dobrovolníků, co se hlásili, takže nedošlo jen na pár vyvolených, ale možnost měli i stanovení náhradníci… A kdyby to snad mělo být ostatním líto, plánovaly se i další rukodělky. Ale k těm prvním… Lektor Mates (dík velký za snahu mu a volný čas) nás rozhodně nešetřil. Sedli jsem si kolem stolu a začali tvořit… Prve upravit klacíky. Co to obnášelo? Vyřešit složitou matematickou úlohu: Jak rozdělit kruh na 15 (?) částí? Mezitím, co my přemýšleli, lektor byl již natolik vyčerpán, že se musel velice posilnit snědením malého sponzorského daru - pařížských řezů. A tak ti, co si svůj díl neukořistili hned na začátku neměli nic.;o) Po splnění prvního komplikovaného úkolu jsme všemi silami potřebovali nějak dostat špendlíky do klacíku, a to dokonce na jasně stanovená místa. Ale i to jsme nakonec zvládli poměrně dobře. A mohli jsme přistoupit k pletení… Čeho? No prstýnků z kůže, samozřejmě. To bylo totiž cílem prvních rukodělek. Bohužel někteří nestíhali (třeba já) a bylo jasné, že budou muset přijít znova. A tak se naplánovaly další rukodělky. Tuším, že na 7. února téhož roku… Bohužel na těchto jsem nebyla a nemohu tedy poreferovat o situacích a zážitcích jež nastaly… Snad se najde nějaká dobrá duše, která nás seznámí s tím, co se dělo za zavřenými dveřmi klubovny na druhých rukodělkách… Každopádně uznávám, že se zřejmě nikdo moc neflákal, poněvadž na následující klubovce jsme měli možnost slyšet nadšené ohlasy a spatřit na nástěnce úžasná kreativní díla z uzlovaček…
  Zatím poslední, třetí, rukodělky se konaly tuto sobotu (21.2.2009). Zde jsme již pokročili od práce s kůží k jiným dovednostem. Konkrétně jsme se zaměřili na uzlování. Poté, co jsme zjistili, že nezvládáme ani základní uzle, jsme si je zopakovali, osvěžili v paměti či se je prostě doučili… Následovaly závody, kdo k sobě sváže šesti základními uzly uzlovačky nejrychleji. Ale nezůstali jsme pouze u těchto dovedností. Též jsme se naučili některé další uzle, pro někoho to prostě byla jen nepochopitelná kouzla s uzlovačkou. A tak se naše znalosti (u někoho jen slovní - pojmy, u někoho i praktické dovednosti) rozšířily o takové věci jako „uzel přátelství“ (to je ten co nám Ježíšek navázal na PFka;o)), „hadí smyčka“, křížová spojka“ i další jednoduchá očka apod. Ze třetích rukodělek jsme tak odcházeli vyzbrojeni dovednostmi na splnění úkolu v 1. oddílovém stupni (umět 10 uzlů a základních šest stihnout uvázat do 90 sekund). Ale kromě toho jsme též odcházeli s pocitem příjemně strávených chvil s kamarády.
  Závěrem už jen malá omluva - pokud je v textu nějaká drobná (velká tam určitě není;o)) chybička (špatně název uzlu, datum…), tak ji prosím omluvte. A ještě k časům… Něco málo si pamatuji – poslední rukodělky byly oficiálně od 14:00 do…do…aha…;o) A poslední komentář na závěr. Jelikož jsme „in“ oddíl, nemusíme tuctově skončit u magické pohádkové trojky - co třeba 4. rukodělky a 5. rukodělky a 6. rukodělky a 7. rukodělky a 8. rukodělky… a koneckonců takové číslo 100 je moc pěkné… Tak ještě na úplný, ale úplný závěr tohoto článku velikánské díky lektorovi i všem, co tam bojovali (s drobnou nemotorností vlastních prstů a se zakletými uzlovačkami a kůží) se mnou (nikoli proti mně) ;o) A také dík za čas strávený nad četbou tohoto článku, přece jenom vidět pod článkem takové to „přečtení“ a k tomu pěkné číslo (rozuměj čím větší tím hezčí), to je příjemný pocit… A tak i vám přeji spoustu příjemných pocitů a chvil a dní a lidí okolo a vůbec všeho… A také ať vám těch pár dnů uteče a prázdniny jsou tu!!!;o)