Výprava do Plohnu
Autor: Veronika <>, Téma: Zprávy a zprávičky z akcí, Vydáno dne: 31. 05. 2009
Výprava do Plohnu už je za námi! Byla to paráda! Vůbec nevím, o čem mluvit dřív! Tedy vlastně psát! Ale od návratu nemluvím o ničem jiném, tak se mi to trochu plete. Totiž, pokud je něco „fakt hustý“, tak s oblibou říkám „krásná práce“. A to byla krásná práce!
Domluvili jsme se už dávno s Matějem, že uděláme nějakou společnou akci pro Kapku a Loket. A protože jsme se někdy v září byli v Plohnu podívat, tak jsme si řekli, že by to mohlo být ono. A nakonec tedy bylo.
Sobota 30. května se kvapem blíží, zjistila jsem, že nemám potřebná eura, tedy vlastně žádná, tak jsem už v pátek začala shánět, kdo by asi tak mohl nějaké to euříčko mít. A už v sobotu ráno jsem si pro ně mohla jít. Přišla jsem do Lokte na zastávku, kde už stál autobus. Tak jsme nastoupili a začalo velké počítání. Napočítali jsme 26, ouvej, má nás být 28. Tak znovu. Opět 26. Někde se stala chyba! A to už zvonil telefon, že 2 děti mají zpoždění! Tak opět čekáme. Je to dobrý, zpoždění je pouhých 10 minut a hned vyjíždíme do Sokolova nabrat zbytek. Blížíme se k 6. ZŠ a tam je houf dětí! Po nezbytných formalitách, jako je zdravení, mluvení, kdo, co, jak a s kým, můžeme vyrazit směr Německo!
Sice je zataženo, bojíme se, jestli bude pršet, ale počasí nám přeje! Není bůhvíjaké teplo, ale neprší! Ovšem cesta byla velmi náročná. Plohn není sice daleko, jen kousek, ale cesta vede přes hory a doly, zatáčka stíhá zatáčku a jak řekl Matěj, cesta ze Slavkova do Bečova je proti tomu jen reklamní letáček! Ale nakonec jsme to všichni zvládli! I já! A už stojíme na parkovišti (no, parkoviště, takové jakoby pole :o) a jdeme koupit vstupenky.
Sotva jsem stihla říct čas srazu, tak už místo bylo prázdné a nikdo nebyl vidět. Takovou rychlostí se všichni rozutekli za tím hlavním, kvůli čemu jsme sem vlastně jeli! Atrakce! Ještě v pátek jsem celkem neuváženě slíbila Mirče, že s ní půjdu na rychlou vodu! Ovšem, když jsem ten sešup znovu viděla, tak jsem přestala dýchat! Ten kopec dolu byl děsnej! Ten, kdo viděl, tak mi dá zapravdu, ten, kdo neviděl, tak bude muset příště jet! Ale nakonec jsme s Mirčou a se Simčou jela! Nad tou rychlou vodou se proháněla nově postavená horská dráha! Tatínek, který jel s námi (mimochodem zdatný chlap) ji projel a pak mi řekl, že musel celou cestu řvát (chtěla jsem opravit na křičet, ale to by nevystihovalo ten správný pocit) a že už bude jen fotit ze země :o). Párkrát jsme také potkali bledé děti (viď Vláďo), ale stačila chvilka, aby se opět zabarvily a mohly jezdit dál!
Nenašla jsem tolik odvahy, abych projela všechny atrakce, ale radost a nadšení vás ostatních bylo úžasné! Než jsme se stihli vyřádit, najednou bylo 16:45 hodin, tedy čas srazu, a mohli jsme odejít! Ale zjistilo se, že před chviličkou otevřeli ještě jednu atrakci, tzv. Looping. Tak jsme se nechali s Matějem „ukecat“ a děti mohly zavítat ještě právě sem. To bylo asi to nejstrašnější! Je to kolo, ve kterém jezdil drak sem a tam. A vždycky o kousek výš. A když byl úplně nahoře, zastavil se a děti byly hlavou dolů. Pak se teprve přetočil zpět! No, hrůza, ale opět všichni byli nadšení! Ale pak už jsme opravdu museli jít.
No a je tu už jen cesta zpět, zatáčky, hory, doly, opět vše bez vážných problémů.
Byla jsem nadšená, plná euforie! Myslím, že takhle povedený výlet jsem ještě nezažila! Tak pokud to zase jen trochu půjde, tak snad někdy naviděnou!