One klajne výprava v subótnik
Autor: Matěj <matej.radar(at)centrum.cz>, Téma: Zprávy a zprávičky z akcí, Vydáno dne: 06. 06. 2012
Halo, halo… kdo by měl zájem jít v sobotu 12. května na menší sobotní výpravu, tak se sejdeme zítra ráno v 10 – takže vlastně dopoledne – na starém autobusovém nádraží u stanoviště číslo 13. S sebou to, co normálně na výpravy. „Matěji, já nemohu.“ „Netřeba hlásit, že nepřijdeš, netřeba se omlouvat. Kdo prostě chce, ten přijde.“ „Matěji, já určitě přijdu. Já také přijdu! Já také…“
Sobota dopoledne, je mlhavo, za 1 minutu deset hodin a na nástupišti a ani v jeho okolí nikdo. No nic, počkám pár sekund, pak se schovám do křoví, a kdyby někdo přišel, tak řeknu, že musím jít domů dospat přerušený sen. Už, už chci zdrhnout a v zatáčce, to se tak říká, se vyřítí Kačaba, Naty a Malá Klára. No, ze spaní nebude nic. Ahoj, ahoj, ahoj, ahoj, ahoj, ahoj. Tak co budeme dělat v tomto počtu? Vysílačky, šátky, uzlovačky, GPS a další věci jsou mi v batohu na nic… M. Klára navrhuje přeci jen výpravu do lesa… ale… ale mám nápad. V tomto počtu se všichni vejdeme do auta a tak toho tedy využijeme a vyrazíme někam, kam se těžko dostává pěšky, nebo busem, nebo vlakem. Sedáme do popelářského vozu a vyrážíme směr Kladská.
Venku ještě větší mlha, než v Sokolově a teplota spadla na 5°C. Zima… Klepeme se (tedy ti, co kromě mne nemají rukavice a pořádnou bundu) a vydáváme se na naučný okruh. Zajímavé, interesantní. :o) Na konci holky objevují prolézačky a tak hrajeme nějakou hru. Nevím, jak se jmenovala, ale byla to skoro slepá baba a také v tom bylo zákaz šlapání na zem. Když nás dobavilo a zima už byla hodně vlezlá, vymyslel jsem, že pojedeme do Mariánek na teplou oplatku. Opět sedáme do popelnice a vyjíždíme směr další Lázně.
Vystupujeme v ML a nejprve pomalu a pak spěchem se vydáváme ke kolonádě. Stíháme minutu po 13. hodině a to je čas, když už fontána zpívá a tančí na plné kolo. Posloucháme, posloucháme, díváme se… a po skončení si všímáme, že je tady nějak více rušno, než obvykle. Dnes totiž otevírají, tedy jako 
zahajují, lázeňskou sezónu. Občas vykoukne i sluníčko a tak korzujeme kolem kolonády. V tom se ozývá první údivný výkřik: „Matěji, Matěji, to je ten… ten jak hraje v (vím, já, co ty holky říkaly?)!“ A opravdu. Jenda spolu s Chantal Poullian moderují celou akci. „S ním se musím vyfotit,“ sděluje mi Kačaba. Tak OK, já se tady zatím projdu. A začíná nám dlouhá přestávka…
„Tak jsem s ním vyfocená, koukej.“ „A víš, jak se jmenuje?“ „Ne, ale to nevadí, hlavně že hraje v… (to zas nevím já).“ „Jmenuje se Honza (Jan) Čenský,“ sděluji holkám. „No jo!“ A ještě dodávám, že já ho znám třeba z pohádky „Princové jsou na draka“ A pak se zúčastňujeme soutěže, vhazujeme správné odpovědi do osudí, díváme se na divadlo, posloucháme Ondřeje Rumla (je to fakt borec!), sledujeme taneční vystoupení z dětského domova a tak pořád dokola. Až se konečně losuje ze správných odpovědí. A jednu si odnáší Kačaba. Tašku plnou lázeňských oplatek a dalších propriet a úžasnou campingovou deku. Ještě se ohlédneme a mizíme směr auto. Vezeme se domů a Malá Klára to zhodnocuje, jako super výpravu a ať litují ti, co s námi nebyli!