Obyčejně nepíši nic z dění Klubovek, protože to není nic, co by nějak zvlášť stálo za zmínku, nebo podělení se se zážitky. A také jsem byl vždycky takový rozladěný až naštvaný a mrzutý až smutný z toho, že přišlo na akci, nebo schůzku, málo lidí.
Asi by to nikdy nevadilo, kdybych se na nějakou akci, nebo právě Klubovku třeba i nějakou tu hodinu nepřipravoval. Ale to už je za mnou. Snažím se být nad věcí a jet „naplno“ i tehdy, pokud na člověka v prvním okamžiku dýchne zklamání, že stojí na srazu sám, nebo třeba jako dneska jen se Simčou.
Ale naštěstí nezůstalo jen u Simči, ale dorazili ještě další. Vlastně to dnes bylo podle pohádky Sněhurka a sedm trpaslíků. I když… Myšáka s jeho skoro dvěma metry výšky za trpaslíka považovat nemůžeme a jako Sněhurka rozhodně také nevypadá. (Chtěl bych vidět toho odvážlivce, kdo by ho dobrovolně políbil, aby se probudil. :o)
Začátek trošku nejistý, ale pak se to rozjelo. Nejprve jsme si pustili videa z některých akcí, protože ty už na stránky nevyvěšujeme a je škoda je nevidět. Zasmáli jsme se, tomu, jak na minulé schůzce „sleponi“ dělali vláček. Nebo jak jsme odhadovali čas a zpívali „Prší, prší, jen se leje“ a jak nám zase nešlo „Kolo, kolo mlýnský“… :o) Ještě jsme zkoukli sestřih z turistických závodů v Kynšperku a pár foteček.
V rámci další aktivity jsem chtěl (myslel jsem si, že jen formálně) procvičit šest základních uzlů, že na to „navážeme“ dál a naučíme se něco nového. No nakonec zůstalo jen u těch šesti základních. Vlastně ne, přidal jsem i nějaký ten nášup a ukázal jsem pár kouzelnických triků s uzlíky. Doufám, že se Kapky opět doučí, co mají už i v nováčkovské zkoušce. :o)
No a nakonec dvě zajímací hry. Sirkovaná pod krycím názvem „Na vola“ – ale přiznám se, že tento název jsem Kapkám neprozradil. No a vyvrcholením dnešní schůzky byly nervíky. A také že jo. Nervy pro někoho bylo vůbec pochopit, co že to vlastně hrajeme. :o) Sice bylo pár oběšenců, pár zatoulaných pinďuláků, ale myslím, že jsme se na konci Klubovky docela dobře zabavili a zasmáli.
Sedm statečných a jeden cáknutej šťastně doběhlo do konce dnešního setkání a mohli jsme zabalit, uklidit, sklidit, rozloučit se a jít třeba do svých domů, domovů, domovin, domečků i statečků. Ne vždy je velký počet nezbytnou podmínkou toho, aby se zábava a program povedl. A ani nevadí, že jsme neudělali nic z toho, co jsem měl na dnešek naplánováno a musel jsem celou dobu improvizovat. I tak se na vás a na vás a i na tebe těším na příští Klubovce. :o)