Aktualizace stránek provedena v pátek 27. listopadu 2022

Historie

Velikonoční prázniny 2004

Další článek, který se ohlíží trošku do historie. Tentokráte 3 roky nazpět, kdy nastala situace, že se málem žádná akce na Velikonoce nekonala. Jak je vidět, vše dopadlo dobře a my jsme na akci vyjeli. Já jsem tím zároveň měl možnost poprvé a naposledy si vyzkoušet kompletní organizaci akce oddílu Kapka. Detaily přiblíží článek z té doby, který byl uveřejněn jenom v málo rozšířené Kapičce č. 16. Tleskač

Keši nechtěl být o Velikonocích doma, a tak se snažil něco dělat, aby se oddíl Kapka někam vypravil. Matěj měl v plánu tzv. Velikonoce naruby tedy týden po Velikonocích se vydat na víkend do Aše. Keši chtěl akci přímo o prázdninách. Přemluvil Matěje, aby zkusil zavolat do Postoloprt, ale tam už měli na konci března plno. Nakonec dostal Keši za úkol vyburcovat někoho ze starších členů oddílu, aby něco zařídil. Jeho snažení se začalo upírat ke mně, protože ví, jaké schopnosti mám. Nezklamal jsem jeho domněnky. Po několika osobních setkáních s ním jsem vzal brožuru koupenou na CVVZ v Brně a začal hledat ubytování ve vybraných lokalitách, Kešimu zůstal úkol shánění lidí. Stovka na kreditu mobilu zmizela a já jsem šel za Matějem s návrhem velikonoční akce. Neznámé místo, neznámé prostředí, to vše způsobilo v Matějovi skepsi a veškerou organizaci přesunul na mě. Ve čtvrtek 11. dubna se někteří členové oddílu Kapka schází na sokolovském vlakovém nádraží, v 11:21 odjíždí vlakem na velikonoční akci. Přijde se podívat i Matěj, který se na místo dopraví autem. Se mnou do vlaku ještě nastupuje Edison, Keši, Honza, Markéta, Jirka a Milan. Přestupujeme v Chebu a v Plzni. Během cesty vlakem řeším s Edisonem základní organizační věci jako např. co se bude jíst. V 15:07 vystupujeme v ŽST Kařízek. Už na nás čeká Cruise, který přijel z Prahy. U nádraží je také zaparkovaný Peugeot pana Šnajdra, který nám odveze batohy až do Olešné. Po 3,5 km cesty po asfaltové cesty dojdeme do vesnice Olešná, která má asi 350 obyvatel a byla vyhlášena památkovou rezervací lidové architektury, z průmyslu je zastoupena jedna firma na výrobu školních pomůcek a dominuje zemědělství, v okolí se nachází Brdy. Kéž by zařízené ubytování bylo v nějaké z těch pěkně vypadajících budov. Ne, ubytování máme v objektu místních fotbalistů, míříme proto k hřišti. U této travnaté plochy se nachází nevelká přízemní budova a u ní je zaparkováno auto s našimi batohy. Zde budeme asi bydlet. Následuje malá exkurze po objektu. Společná místnost slouží i jako ubytovací, nachází se v ní stůl, osm postelí, židle, skříně, kamna a jedno skoro rozbité okno, nad skříní tikají hodiny, které jdou i přesně. Větší sranda je v kuchyni, kde je umístěna motorová sekačka na trávu, lednička, sporák, umyvadlo se studenou vodou, plno fochů na nádobí a na věci fotbalistů (míče, ale i třeba flašky). Toho si prý nemáme všímat, stejně jako staré almary, pod kterou pořád něco šustí. Jsme upozorněni na nenápadný smrad, ano, jsou to myši a já myslel, že by nějaké stopy vzácného thalia. Následuje prohlídka druhé časti objektu (obě části jsou spojeny venkovní chodbou), kde se nachází šatny fotbalistů, záchody, místnost s bojlerem a velká umývárna. Musím souhlasit s upozorněním, že fotbalisti jsou prasata, stačí se kouknout na jednu záchodovou místnost, proto používáme záchod pro rozhodčí. Nyní se můžeme vybalit a zabydlet. Cruise se chce hned někam podívat, a tak ho posílám s mojí mapou a s našimi mladšími členy na obchůzku okolí. Zůstávám pouze já a Edison. Pořád jenom nevybalení sedíme a nevěřícně se smějeme, kam jsme to vůbec dojeli. Okolo půl šesté přijede Matěj, tak se opakuje exkurze skrz budovu. Jsme tři, kteří jenom koukají na nové místo naší akce. Postupem času zavedeme debatu na téma jídlo, projednáváme navržená jídla a suroviny. V půl osmé přijde Cruise se zbytkem osazenstva, jsou trošku zmoklí, venku sprchlo. V půl deváté jedu já s Edisonem a Matějem autem na nákup surovin. Jedeme až do 35 km vzdálené Plzně, konkrétně do nonstop hypermarketu Tesco. Nejprve se navečeříme v KFC, pak vstoupíme do prodejní plochy a bloumáme s košíkem a seznamem věcí. Asi v půl jedné se hrneme k fungující pokladně s plným košíkem věcí. Po jedné hodině ranní dojíždíme do Olešné, kde Cruise drží noční stráž, věci uklidíme a jde se spát. Matěj nemá k tomuto ubytování důvěru, zkouší spát v autě. Asi mu je zima, tak se pak dobývá do zamčené budovy, vzbuzený Keši boucháním do okna ochotně odemyká. V pátek budíček nemáme, ale stejně se všichni do deseti hodin stihneme vzbudit. Cruise stačí rychle připravit broučkovou pomazánku, kterou i namaže na chleba, máme snídani. Ve dvanáct odjíždíme autobusem do Hořovic, kde za pomoci místních lidí dokážeme najít i pěkný zámek, kde máme rezervovanou prohlídku. Zanedlouho společně i s dalšími lidmi nastupujeme jeden okruh zámku, kde vidíme starý nábytek, obrazy, velké místnosti a dozvídáme se i něco o historii. Pak dojdeme na náměstí, kde vyhlašuji rozchod, během kterého si část z nás stihne dojít na oběd do restaurace. Po hodině, kdy končí rozchod, nastává dilema, co dál. Autobus, který jede zpátky do Olešné, odjíždí za chvilku, ale my se dozvídáme, že nedaleko se nachází vesnice Felbabka, která je známá jako naleziště Trilobitů. Zvažujeme oba návrhy a nakonec nám ojíždí oba autobusy. Raději než další hodinu čekat na další spoje, volím cestu pěšky nazpět. Jdeme po různých polních i lesních cestách mnohdy i turisticky značených úpatím Brd. Několikrát se naplánovaná cesta ztratí, ale Matěj má GPS přístroj, a tak jakoby mezi řečí naznačí, že tudy asi ne. Projdeme několik údolí, pak si zase na některé vrchy vystoupáme. Do Olešné dojdeme po 12 km cesty už skoro za tmy v půl deváté. Může následovat příprava večeře, které zhostím já společně s Edisonem a Cruisem. Za necelou hodinu od začátku už servírujeme nudlovou polévku ze sáčku a poté už i špagety. Trik s polotovarem zastíní naše první setkání s přípravou špaget. Večerka se nevyhlašuje, ale kolem jedné hodiny ranní spíme už všichni. Sobota obsahuje nabitý program, proto vstáváme už v osm, rychle se nasnídáme mazance s kakaem a vyrážíme na nádraží Kařízek. V 10:43 odjíždí vlak do Rokycan, kde máme hodinu času, proto se podíváme na náměstí. Pak nasedneme do motoráku a jedeme do Hrádku u Rokycan. Po silnici dojdeme do městečka Dobřív, které je významné jediným funkčním vodním hamrem ve střední Evropě. Po půl hodině nás i pustí dovnitř, prohlédneme si dobové nástroje, kovář ukáže kus svého umění – udělá podkovičku, vidíme vodní kolo, které zde skoro všechno pohání. Po ukončení prohlídky nastane opět dohadování, kam dál. Vydáme se přes přírodní park Trhoň a vrch Žďár. Tato oblast nemá vysokou nadmořskou výšku, náleží k Brdům. Dříve ji obývali Keltové, po kterých se dochovaly zbytky opid. Nyní je zde ráj trempů. Dojdeme až do Svojkovic, odkud vlakem jedeme nazpět do Kařízku, paní průvodčí je líná psát tolik lístků, a tak jedeme zadarmo. Do Olešné dojdeme v půl osmé, ale večeře se začne dělat až za hodinu. Hrachová polévka, topinky a chleba ve vajíčku nás dobře nasytí. Usínáme opět okolo jedné hodiny ráno. V neděli se probouzíme v deset, ke snídani máme opět mazanec s kakaem. Zahrajeme si první a poslední hru této akce. Venku na hřišti jsou rozházena vajíčka a každý se musí snažit nasbírat jich co nejvíc. Matěj nás opouští kolem dvanácté hodiny. Pak se pustíme do úklidu objektu, každý si zabalí své věci, rozdám diplomy. Stačí už jen zaplatit náš pobyt a vydáváme se na cestu do Kařízku. V 15:42 odjíždí vlak, po přestupech v Plzni a Chebu se dostáváme nazpět do Sokolova v 19:41.

[Akt. známka: 1,00 / Počet hlasů: 1] 1 2 3 4 5
| Autor: administrator | Vydáno dne 02. 06. 2007 | 2497 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Tleskač
Náhodný obrázek
První pomoc - 20
LP 2009
zobrazení: 1555
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server