Aktualizace stránek provedena 5. října 2023

Poslední aktualizace těchto stránek provedena 5. října 2023. Od tohoto data zde nebudou přibývat žádné příspěvky, fotky, akce, články...

Oddílové informace

Bíle Pero

Před mnoha roky, ještě předtím než první bílí osadníci spatřili vody Tichého oceánu v Americe, žili v tamní krajině indiáni. Ti si vyprávěli krátkou legendu o malém chlapci z kmene Irokézů, kterého zachránilo bílé pírko.

  Malý Rys získal jméno díky své šikovnosti při pohybu lesem, mezi dětmi byl tím nejtišším a nejméně nápadným, kdykoli se pohyboval v lese. Díky tomu se mohl denně pochlubit tím, jakou zvěř v lese pozoroval. Jednou, blížil se již konec léta, seděl Malý Rys v keři na kraji lesní mýtiny a pozoroval, opakovaný přílet a odlet samičky krmící své mladé v hnízdě na jedné z nižších větví mladé borovice. Malý Rys toto hnízdo pozoroval již od první snůšky před mnoha týdny, dnes poprvé ale nebyl sám, nedaleko v trávě hnízdo pozorovala divoká kočka, dlouhou dobu vyčkávala a právě se rozhodla zakončit den Bílé peroúspěšným lovem. V tichosti se vydala k borovici, u paty kmene na pár okamžiků znehybněla, pohlédla na hnízdo a v duchu si změřila vzdálenost. Dvěma rychlými skoky se jí podařilo dostat se až na větev s hnízdem. Naposled se napnula, vyskočila po třetí, ale do hnízda už nedoskočila. Malý Rys ji ve skoku srazil kamenem. Kočka se při pádu několikrát otočila a dopadla na všechny čtyři, v tu samou chvíli vyběhla vší rychlostí od Malého Rysa, pryč od nebezpečí. Právě přilétající samička sebou v letu leknutím trhla, tím se jí z perutě uvolnilo jedno staré pero a sneslo se pomalu na zem. Malý Rys jej sebral a vyrazil domů, potěšen nejen novým malým talismanem, ale hlavně tím, jak opeřencům pomohl.
  Uběhlo mnoho týdnů a do kraje s plnou silou vtrhla paní Zima. Stromy se prohýbaly pod nánosy sněhu a vítr řezal do tváří. Stalo se, že Malý Rys vyrazil do lesa sbírat smolu ze stromů, aby z ní mohl v létě dělat kánoi. Jak procházel zimní krajinou, nevšiml si, že kráčí přes zamrzlé koryto potoka. V půlce se pod ním led prolomil a on spadl do studené vody. Celý se zmáčel a s ním vše co měl na sobě. Potok nebyl hluboký, i tak ale Malému Rysovi dalo zabrat, než se opět dostal na pevnou zemi. Zkřehlý a s mokrými věcmi stál na břehu a přemýšlel, co bude dělat. Noc se rychle blížila, v mokrém oblečení by studenou noc nepřežil a na rozdělání ohně neměl žádný materiál. Zůstal mu jen suchý pláštík, který když se pod ním led prolomil, leknutím odhodil stranou. Zabalil se tedy do pláštíku a opřen o mohutný strom vyčkával úplného setmění. Společnost mu dělalo jen drkotání zubů a malý talisman v podobě bílého pírka, které svíral v rukou. Přál si mít takových peříček více, aby se jimi mohl zahřát stejně jako létající dravci v zimě. Netušil že vysoko nad ním, ve větvích stromu jej pozorují malá očka samičky, kterou na jaře zachránil před smrtí v kočičích drápech. Snad proto že rozuměla lidským přáním, snad proto že i v ní bylo kousek z moudrých duchů lesa, snad že v její duši byly skryti předci, upustila jedno z pírek ze své perutě na Malého Rysa. To se pomalu snášelo k zemi, až se zastavilo na jeho rameni. Ke stromu se začali slétat další a další opeřenci a opakovali stejný čin. Za krátkou chvíli se tak stalo, že Malý Rys měl dost pírek na to, aby je zastrkal do svého pláštíku. Jedno vedle druhého. Tak přečkal noc ve zdraví a mohl se vrátit domů.

  Bíle pero s tím jak roky plynuly a díky této legendě se stalo symbolem tichého poděkovaní těm, kteří nám nezištně pomáhají.

  Bílé pero si mezi sebou udělují lidé vždy tajně, jednou za měsíc, jednou za rok, nebo třeba po společně stráveném táboře. Dáváme jej tomu, kdo nám s něčím pomohl, aniž by musel, hezky se k nám choval, byl nám oporou. Bílé pero vždy dostanou jen Ti, jejichž jméno se objevuje na hlasovacích kartičkách nejčastěji. Bílé pero určitě nepatří na kroj těm, kteří nám za něj nabízejí různé úplatky, přemlouvají nás, abychom pro ně hlasovali, či těm, kteří o sobě říkají, že právě oni si jej zaslouží. Stejně tak Bílé pero není pouhým symbolem přátelství a kamarádství. Nedáváme ho tedy automaticky kamarádům a přátelům, ale těm, kteří pro nás, nebo pro někoho jiného, za poslední dobu (od minulého udílení) vykonali něco význačného, něco pěkného, něco prospěšného. Třeba něco, co jsme vůbec nečekali.

| Autor: Mates | Vydáno dne 28. 01. 2009 | 4040 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Náhodný obrázek
Letní tábor 2015 - 83
Klondyk - LP 2015
zobrazení: 1169
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server