Aktualizace stránek provedena 5. října 2023

Poslední aktualizace těchto stránek provedena 5. října 2023. Od tohoto data zde nebudou přibývat žádné příspěvky, fotky, akce, články...

Oddílové informace

Tradičně netradiční školní a oddílový rok aneb Malé ohlédnutí zpět

Člověk jen žasne. Než se stačí pořádně nadechnout, otevřít oči (to mnohdy trvá celý život) zjistí, že uběhl další rok. Zvláště ten školní rok jako by měl raketový pohon. 
Na druhou stranu si troufám říci, že tento byl vskutku zajímavý, v něčem jiný, přelomový…
Zkuste se se mnou kousek vrátit, mále-li čas a náladu, o jednotlivých akcích popřemýšlet, zavzpomínat (na to pozitivní)…

  Blížilo se září. Poté co nás na letní výpravě v Broumově - Olivětíně bylo devět (v tom započítán Mates, Matěj i Žabikuk), opět jsme se rozhodli udělat nábor. Nejen že se plánovala oddílová hra a jiné věci, také se tiskly letáky (včetně růžových), které byly rozneseny po školách…
  Ještě v srpnu nás čekala nultá Klubovka, taková vzpomínací a vyprávěcí, malé rozloučení s prázdninami a velké nastartování do toho co přijde…

  A pátého září jsme začali. Ještě před začátkem schůzky jsem byla v klubovně a s Matějem jsme se sázeli, kolik nováčků bude… A já, po zkušenostech z minulých let, které jsem v oddíle zažila, jsem tvrdila, že celkem nás bude tak okolo desíti, nováčci možná dva, tři…
  Nevím, zda to bylo konstelací hvězd, vyšší mocí, usilovným přáním nebo čím, ale čekalo nás něco úžasného…kromě devíti „starých“ se objevilo 14 nováčků, z nichž dodnes vytrvalo plus minus deset. Něco neuvěřitelného. V ten den, jsme je sice viděli jen jako nové tváře, jen jako případné budoucí členy…možná… Teprve později jsme mohli poznat, že toho dne přišli lidé jako Láďa, Bára, Marťan, Simča, Miloš, Dušan, Eliška a Pepča… objevování jejich vlastností, povah nás teprve čekalo…

  Jistě za zmínku stojí i velká Matějova práce na klubovně. Kromě plánů na oddílový rok také poněkud zkrotil své divoké krabice do podoby, jakou známe. Myslím, že za to mu přísluší velká pochvala…

  Následující týdny, celkem čtyři akce, jsem byla pryč. O to větší šok mě čekal po návratu. S Matějem jsem se raději sešla ještě před svou první následující Klubovkou, snad proto, aby mě to nepoložilo…
  To co jsem slyšela, se podobalo pohádce. Hned další den po první Klubovce byla Sokolovská padesátka. A přišlo jich celkem 15 (pro zajímavost, o rok předtím nás bylo 6, samí starší)!
  A hlavně, prý byli velmi aktivní. Vznikly hlášky typu „Tu neznáš!“ a energie ze všech úplně tryskala! A to není vše! Na dalších dvou Klubovkách se stále objevovali noví a noví! Jednou 27, pak 26 lidí!!! Na následující akci, Habartovských toulkách se objevilo 16 Kapek…

  Jistě, mělo to nějakou tu nevýhodu, například zapamatovat si všechna jména. Rozhodně však výhody převažovaly. Jen vše bylo v něčem malinko jiné, nové. Celý oddíl jakoby omládl, postrádal však starší, těch pár co jich zůstalo, zbývalo akorát tak na rádce a nějakou tu malou pomocnou sílu…
  První velkou akcí pro tuto „novou Kapku“ byla Podzimní prázdninová výprava do Nýrska. Nebudu psát o programu, ten možná máte ve svých cancácích, je v kronice, něco možná na internetu… Chci jen podotknout, že jsem přesvědčena, že jsme to společně zvládli nádherně. Zažili jsme první slavnostní večer, spaní ve spacáku a také byli určeni noví rádci, přijati noví členové (Simča, Verča, Honzík, Deny). Dokonce i jeden ŽK byl udělen, a to člověku, který si jej právem zaslouží již dlouhou dobu: Mirče.
  Podívat se na nás přijel na chvíli i Robin (Hood), další, který se alespoň částečně, na půl palce u nohy, trošilinku, ale přece, vrátil mezi nás…

  Ještě několik klubovek, Weidenů, výprav a deskových her, když už nám za okny ležel sníh (-chvílemi a chvílemi zas tál).
Jako symbol blížících se vánoc pak byla Ježíškova cesta na Božím Daru, hned následující akcí se stala oddílová besídka. Pokud si dobře pamatuji, podruhé v historii, co zůstáváme na besídku v Sokolově, nám byl, zásluhou náčelníka Matese, připraven slavnostní ohýnek. Společně jsme vypustili balónek štěstí. A opět jsme zažili další z tradic, pro nováčky novinku, rituál rozdávání dárků, oddílovou vánoční atmosféru.
  V další etapě tohoto školního roku se objevilo něco, co bylo novinkou i pro mě - Rukodělky. Měli jsme možnost strávit celkem (doufám, že se nemýlím) 6 dní o víkendech výrobou krásných předmětů – prstýnků z kůže, motanic z uzlovačky, korálků, náramků…

  A po čase vánočním nás čekalo sbírání jahod na sněhu, oslava 14. oddílových narozenin.

  Velkou a dlouhou akcí byly jarní prázdniny v Krásné Lípě. Opět nějaké novinky i pro starší – bylo nás tolik, že jsme nepotřebovali posilu z dalších oddílů…

  Na Velikrávu jsme se tentokrát vypravili do Aše. Trošku návrat do dávných dob, kdy s námi z dospělých jel pouze Matěj. Myslím, že to však zvládl krásně. Poprvé jsme měli možnost ochutnat Žeryka, který se zřejmě stane oddílovým jídlem hned po Matějandě, jelikož jeho sláva je vskutku proslulá…

  Novinkou byla i turistika s Matesem, myslím, že novinkou skvělou, byť poněkud mokrou…
A pomalu, nenápadně se blížil konec tohoto školního roku. Už jsme znali dostatek věcí na to, abychom se mohli zúčastnit některých závodů, dokonce se krásně umístit.

  Tradicí se pomalu stává i zrušení tajného výsadku a náhradní varianta Sluníčko v Rotavě. A novinkami pak Lanové centrum v Mariánských Lázních, zábavný park v Plohnu a také udělení bobříka za odvahu pro Simču.

  A v závěru roku již poslední dvě akce – noc strávená na hradě Lokti a do kontrastu s novinkou i tradice: Ukončovačka (v něčem však netradiční).

 Ještě během prázdnin nás čekají rafty a tábor, akce, které se mohou považovat za vyvrcholení oddílové činnosti, za úplný závěr. A pak se snad znova shledáme v září…

  Mám-li celkově zhodnotit tento rok, opět zopakuji, že byl v lecčem jiný, nový, ale některé věci se již opakovaly, a to zážitky i akce, které již v historii byly. Některé před pár lety, jiné každý rok…

  Většina nováčků již není úplnými nováčky. Zažili oddílové akce, strávili s námi mnoho hodin a dnů. Celkem jsme měli možnost zažít v oddíle  asi 35 Klubovek a spoustu dalších akcí.

  Za těch 10 měsíců, co jsme spolu, jsme se mnohému naučili (my všichni, byť každý se potřebuje učit něco jiného) a mnohé jsme překonali. Moc si přeji, abychom se mohli dále učit (myslím tím věci praktické a do života, ne zeměpis a biologii, když je to někomu k ničemu), ať už společně či zvlášť a ať překonáme to, co jsme zatím nedokázali a to, co přijde. Na druhou stranu, stále je nám to zpříjemňováno společnými veselými zážitky a je nám dodávána síla prostřednictvím lidí, kteří jsou nám blízcí, kteří nás mají rádi.
  Tak už to v životě chodí…

| Autor: Markéta | Vydáno dne 04. 07. 2009 | 2824 přečtení | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mailVytisknout článek
Náhodný obrázek
JP 2018 - 222
Jarní prázdniny 2018
zobrazení: 763
známka: 0
Přihlášení / Registrace

Uživatelské jméno:

Heslo:




Registrace nového čtenáře!

Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.

Web site powered by phpRS PHP Scripting Language MySQL Apache Web Server