Odjížděli jsme v pátek odpoledne. Vlakem jsme odjeli do Postoloprt, kde jsem se v DDM ubytovali. Udělali jsme průzkum okolí a do večera jsme si hráli na hřišti a stolní tenis v DDM. Výpravu do skanzenu jsme vzdali, protože jsme byli z cesty velmi znavení..
V sobotu ráno jsme nakoupili potraviny na večeři a nedělní snídani a pak jsme se vydali na cestu. Cíl Cesty – Třebívlice. Vystoupili jsme z vlaku, doplnili zásoby pití, naplnili žaludky zmrzlinou a po necelých čtyřech kilometrech nás čekalo místo dnešní výpravy – potůček plný českých granátů. Někteří zde nebyli poprvé a tak přesně věděli, jaká výbava je nejlepší. Za chvíli se už ale všichni brodili v potůčku s pánvičkami, rýžovacími miskami a pinzetou v ruce a vybírali menší i vetší polodrahokamy. Ten kdo si chtěl narovnat záda se mohl natáhnout na trávě a vychutnávat slunečních paprsků. Někteří se občas rozptýlili nějakou tou taškařicí ve vodě.
Rozhodovali jsme se, kdy pojedeme zpátky ale téměř všichni si přáli zůstat na místě co nejdéle, tak jsem se vydali na zpáteční cestu až kolem 16. hodiny. To už měli všichni v lahvičkách a krabičkách červené lesklé kamínky, které si odnášeli domů. Po příjezdu jsme se šli do místního bazénu vysprchovat, protože jsme byli za celý den splavení a ne zrovna příliš čistí. Škoda, že jsme si nemohli zaplavat, protože od 19 hodin směli pouze starší 18 let, ale byli jsme rádi, že nám dovolili se alespoň opláchnout. Večer opět drobné blbnutí kolem DDM a uvnitř. K večeři jsme se najedli špaget a unavení jsme pomalu zalehli do svých spacáků.
V neděli dopoledne jsme si v klidu sbalili, uklidili po sobě a po lehkém obědě se vydali zpět na nádraží. Ve vlaku jsme si ještě vyprávěli zážitky z celého víkendu, dělali jsme si zápisy do cancáků a každý dostal na tuto akci pamětní list.
Byl to moc príma strávený víkend, kde jsme se seznámili s novými kamarády a užili si plno legrace. Celkem nás bylo 34.