Tak už se to nedá vrátit. Definitivně jsme se vrátili do reality, zpět do Karlovarského kraje, zpět domů, do školy, do Poohří do…. :o) Tož jen malé shrnutí za společným pobytem hrstky (několika hrstek) dětí i dospělců a mládeže v Krásném Buku u Krásné Lípy.
Odjížděli jsme v sobotu ráno ze Sokolova. Na nádraží v Sokolově čekalo 22 nedočkavých dětí a nějaký ten dospěláček. Dalších 7 přistoupilo v Chodově a jedna pak v Ostrově nad Ohří. Celkem tedy 30 dětí sedí ve vlaku, pozorují krajinu, jak ubíhá kolem, a přibližují se k Národnímu parku.
V
sobotu ještě probíhají nutné seznamovací hry, protože se zde schází celkem 3 různé skupiny dětí. Jednak oddíl Duha Kapka ze Sokolova, 11 dětí ze skautského střediska Dýmka Habartov a děti ze Základní školy v Lokti. Nesmím zapomenout na odborný dohled Markétu, Matese, Cipíska, Veroniku a sestru Míňu. Večer více než štěbetání slyšíme z půdy pěkný rachot… Ale to už řeší naše Almara, ve které je připraveno celkem 25 kolonek pro každého z 30 účastníků. Za celý týden jsme Almar vypsali celkem 65, ale o tom až později.
Na
neděli je v plánu objednaná rozhledna Vlčí hora. Skupinka se vydává vcelku pohodovou cestou, neboť letos místo sněhu vystrkuje růžky nová travička a na cestu pěkně svítí sluníčko. Pohled do okolí z rozhledny je křišťálově čistý. Zpět kolem Verunčina pramene a čajovny. Přijíždí Číňan s Ňamem. Večer další společenské hry a na dobrou noc melodie z pohádek z Mechu a kapradí a samozřejmě i několik příběhů dvou kamarádů z Pařezové chaloupky.
Pondělí. V plánu byl celodenní výlet na Jedlovou. Svačiny jsou již hotové, ale venku nám padá cosi mokrého. Nechceme riskovat týdenní nemoc tím, že budeme celý den chodit v dešti (jó, kdyby tak všichni měli tu správnou, nepromokavou
výstroj), a tak zůstáváme na objektu a hrajeme si hry. Kolem oběda však sluníčko zahnalo mraky a prohřálo krajinu. Rychlé rozhodnutí, bleskově dovařit oběd a vydáváme se na Jedlovou s několika hodinovým zpožděním. Z vlaku vystupujeme ve stanici Jedlová a nejprve se vydáváme na Tolštejnské panství. Což je možná chyba, protože na Jedlovou pak musíme vyloženě spěchat. Přicházíme k rozhledně, ale to už se začíná smrákat. Tak rychle nadechnout vzduchu a vyrážíme směr Jiřetín. GPS nám pomáhá využívat zkratky. Vlak jsme však stihli a večeři jíme již docela v klidu.
Na
úterý je naplánován odpočinkový den, a tak to také plníme. Někteří se vydávají do Krásné Lípy, aby oblehli obchody, případně muzeum, mimochodem moc krásná nová stavba, která reprezentuje náš krásný národní park České Švýcarsko. Odpoledne nás opouští sestra Míňa s Číňanem, když Ňam už na kole odjel ze základny dopoledne.
Na
středu se asi většina těšila nejvíce. Vstáváme sice velmi brzy (již chviličku po 5. hodině), ale do Liberce se chce všem. Trávíme celý den v centru Babylon. Nejprve jdeme do aqvaparku, kde se řádně vyřádíme ve vodě, v sauně, páře, ale hlavně na tobogánech. Jo trychtýř je trychtýř… Po osušení jdeme na oběd. A to na pořádný oběd. Čekají na nás švédské stoly a každý sní tolik, co jeho žaludek vydrží. Tedy spíš nevydrží. Od polévky, kuřat, brambor, rýže, knedlíků, guláše, až po zákusky, saláty a zmrzliny nakonec. Uf.
Přesouváme se k IQ parku. Osahat si fyzikální zákonitosti na vlastní kůži je prostě super. Za rok se to dost změnilo… Přistavěli nové prostory a objevila se tady celá řada nových a moc pěkných exponátů. Bylo možno zablbnout si s vodou, vyzkoušet si šíření zvuku ve vzduchu, vlézt do obrovské mýdlové bubliny, projít se vesmírným prostorem. A vyzkoušet plno dalších a dalších pokusů a zákonitostí. Ještě jsme si proběhli labyrintem a to nejen zrcadlovým.
Poslední návštěva v Babylonu byla v lunaparku. Čekaly na nás různé atrakce. A jako obvykle ta nej, nej byla asi Laser Game. Až v osm hodin večer jsme se sešli, abychom vyfasovali svačiny a pití do vlaku a vydali se směr nádraží a pak vláčkem zpět do Lípy. Dnes velmi pozdě uleháme do spacáků, ale je to bez zbytečného štěbetání, protože únava je znát.
Ve
čtvrtek vstáváme dost pozdě. Máme klidnější celý den. Zkrátka taková pohoda. Hrajeme si jen stolní hry, někteří ping-pong, prostě každý dle svých sil a možností. Na večer je připravena malá oslava narozenin, ale to je ještě tajné. Dnes také za námi přijíždí Matěj, tedy přesněji řečeno taMatěj. K večeři se vaří MatějJanda. Večer tedy hlášená, nehlášená oslava narozenin spolu s herním večerem. Nechyběly ani jednohubky, přípitek (samozřejmě nealko) a nějaká ta sladkost. Večer opět pohádka na dobrou noc.
Pátek už bývá takový smutnější. To se blíží konec a je to znát. Někteří se vydávají spolu s Cipískem na další rozhlednu v okolí a to na Dymník u Rumburku. Ostatní se věnují společenským hrám, či dovádí s míčem i bez něj venku. Po obědě ještě pár společných her do celkové soutěže a po večeři už si sedáme do kroužku, abychom otevřeli slavností závěrečný večer.
Hodnotíme celý týden a všichni se shodujeme na tom, že byl senzační. Probíhá vyhodnocení her a soutěží, rozdáváme upomínkové listy. Také si povídáme o Žlutém kvítku a Březovém lístku a zároveň jeden ŽK udělujeme Tomíkovi a pak také přichází slavností udělení BL. Zelený BL – 1. stupně získává Mía za práci v oddíle, pomoc, hraní… a dalším nositelem BL, tentokrát světle modrého – 2. stupně se stává Žabikuk (Markéta). Kdo jiný, než ona, si ho právem zaslouží.
Pak bereme do ruky kytaru, zpíváme oddílové písničky a chybět nesmí samozřejmě ani oddílová hymna. Čas je neúprosný a my se musíme zvedat, abychom si šli lehnout, neboť zítra nás čeká těžký den.
V
sobotu ráno vstáváme vcelku hladce. Nicméně už se blíží z dálky vichřice, která vyvrací dvě okenice v domě, ale hlavně způsobuje výpadek el. proudu, což má za následek to, že neteče voda. Čekáme, čekáme… ale nakonec je nutné vyrazit na nádraží. Matěj zůstává sám na baráku a po nahození elektriky zůstává další čtyři hodiny na základně, myje nádobí, vytírá, uklízí, smejčí… Prvně nestíhá příjezd dětí do Sokolova na nádraží, kam je ale v pořádku přiváží Mates s Cipískem.
Všechno dobře dopadlo a my se jistě všichni těšíme na další akci. Která bude již zanedlouho. Velikonoce jsou na krku a nás čeká Velikráva.
Ještě jednou děkuji všem zúčastněným, zejména pak Veronice, Matesovi, Markétě, sestře Míně, Cipískovi, taMatějovi, ale i všem ostatním.
