V sobotu 19. dubna 2008 jsme se vydali spolu s Loketskými dětmi na výpravu do Prahy. V plánu jsme měli navštívit Petřín, tam samozřejmě rozhlednu a podívat se do širokého i dalekého okolí, bludiště v blízkosti rozhledny, pak přejet na bobovou dráhu a celou výpravu zakončit ve Flóře zhlédnutím nějakého 3D filmu…
Vše bylo objednáno a telefonicky potvrzeno. Dokonce i asi takhle velké slunce: (čtenář promine stísněné ukazovací podmínky) Jenže… jenže je jenže. Už začátek byl přinejmenším podezřelý. Panu řidiči jsme nahlásili: „Jsme všichni, můžeme jet.“ On však protestoval, že potřebuje vědět, kdo akci velí, jestli to znamená, že tedy může zavřít dveře a odjet a myslím, že ještě něco „moc důležitého“ ho zajímalo… Ze Sokolova jsme vyjeli kolem 7:45, v Lokti jsme do autobusu přibrali hlavní aktéry výpravy – děti a Veroniku z Loketské ZŠ a vyrazili směr Praha. Tedy… Vyrazili jsme sice do Prahy, ale vlastně směr Sokolov! No, pan řidič asi neznal tak úplně cestu do Prahy ze všech koutů naší drahocenné vlasti, a tak musel zajet do míst, kde to na Prahu zná – Sokolov. Jak jsme později zjistili, počáteční humor se ukázal jako realita… V Krušovicích jsme se zastavili na žvanec a na potřebnou a pro někoho nutnou přestávku na vyvenčení. Pak už rovnou směr Praha a Petřín… Slova řidiče: „Kde ten Petřín asi je?“ jsme jako přeslechli… Chvíli jsme hledali, i někam volali… Pomohla nám také Matějova GPSka. Nervozita řidiče opět trošku vzlétla, když jsme podali informaci, že musíme zajet ke kolejím. Žádné koleje neviděl, tak se ptal řidiče místního autobusu MHD. Asi jsou všichni stejné, neboť tamní řidič autobusu také nevěděl, kde je v Práglu rozhledna! Když zjistil, že myslíme koleje jako ubytování pro studenty, tak se slovy: „Koleje, koleje, bába tě poleje! Kdo to má asi vědět?!“ opět něco dalšího zamumlal, ale to už jsme pomalu parkovali a pak vystupovali z autobusu. K rozhledně jsme se dostali docela snadno. Koupili si vstupenky a šlapali schody nahoru.
Úžasný zážitek ještě umocnil vítr, který vál a s rozhlednou to nahoře pěkně kolíbalo… Další kroky vedly do zrcadlového labyrintu a obludária. Krásně nám k tomu pršelo.
Po prohlídce na Petříně Veronika prohlásila, že už „dopršává“, ale stejně jsme raději volali na bobovku, co a jak. Tam nám sdělili, že prší (asi neslyšeli Veroniku), a že se nejezdí. Jestli prý ale přestane, tak to vytřou a začne se…! Chvíli jsme si představovali, jak přestává pršet (dopršává) a skupina uklízeček se vrhá na kilometr dlouhou trať na bobové dráze. Nic jiného, než úsměv na rtu jsme ale nevykouzlili. Takže proběhlo hlasování o náhradním programu a nad Mořským světem zvítězila Laser game. Což byla trošku čára přes rozpočet našemu řidiči, který už měl naštudovanou cestu na Prosek. Ještě nutno podotknout, že pan řidič byl v autobuse sice vybaven GPS navigací, ale chyběl mu nějaký kabel na připojení. Sice se nás ptal, jestli podobný nemáme v baťůžku, ale kupodivu nikdo z výletníků zrovna u sebe neměl…
Tak tedy do Metropole Zličín! „A kde to je?“ ptal se řidič… „Bože…“ „A tam se dá zajet?“ „Ano!“ Tak jsme jeli… Probendili jsme nákupním monstrem, abychom zjistili, Laser game je zarezervovaná a pan má navíc málo HotSpotů. „Kdo to dětem řekne?“ dohadovali jsme se s Veronikou. Tak co teď? Opět hlasování a nakonec se rozdělujeme.
Část jde zpátky k autobusu, kde řidič vítá skupinku se slovy: „To nám to dnes pěkně všechno vychází! A není vás ňák málo?“, zatímco druhá část jde na metro a přesouvá se směrem k výstavišti. Tam navštěvujeme Mořský svět, kde jsou oproti minulé návštěvě další rozšíření a nová akvária. Po prohlídce opět tramvaj a pak metro, abychom dojeli k naší druhé skupině, která už je na Flóře. Snad ani nebudu moc pitvat, že řidič opět exceloval se slovy: „Flóra, Flóra… jak mám asi vědět, kde to je?!“ „To je takové velké nákupní centrum! Je tam kino IMAX!“ Řidič furt nic… „Směr Žižkov...“ Furt nic… „Ukažte, já vám to ukáži na mapě…“ „Jo tady, jak napsáno palác Flóra? Tak to řeknu hned, ne…?!“ „Bože!“
Takže jsme všichni v paláci… no a zjišťujeme další „milé“ překvapení, že i když nám včera telefonicky sdělili jisté informace o vstupenkách, realita je jiná. Na první představení, kam chtělo jít 26 lidí, je vyprodáno. Tak tedy těžce rozdýcháváme a kupujeme tedy na další představení. Nějací dinosauři, nebo co, evidentně ne tak zajímavé téma, jako „Monstra hlubin“. Ale co, hlavně že jsme zdraví…
Po představení ještě rychle vyčůrat, nabumbat, spočítat a hurá na zastávku, kam má přijet náš autobus. Snad se ani nedivíme, když nás více méně míjí a jede si někam úplně jinam… Za chvíli však přijíždí a my nastupujeme. Zde se ukazuje i nižší hodnota inteligence některých účastníků, neboť se zastavují v uličce v autobusu a bádají, kam si sednou. Nepochopili, že nejideálnější je zaujmout stejnou sedačku, na jaké seděli při našem příjezdu do Prahy… Takže tam stojí, zdržují, dohadují se a my venku na dešti čekáme, jestli třeba nezačnou vystupovat zadními dveřmi. Naštěstí silný hlas Matěje letí do vnitřku autobusu a davy se mírně hýbou… Jsme všichni a můžeme vyjet. Tak tedy vyjíždíme. No… trošku to v Praze v těchto místech znám a tak se malinko divím, že na první křižovatce odbočujeme doprava… Chvíli jedeme, pak zase někam odbočujeme, zase jedeme, jedeme… a najednou se blížíme k paláci Flóra. No nic, snad pan řidič ví, co dělá… Třeba chtěl, abychom se s místem pořádně rozloučili.
Cesta zpět už proběhla vcelku v pořádku, nepočítám-li drobné nesrovnalosti mezi některými účastníky, kteří se rozhodli obsadit sedačku. Tedy přesněji řečeno několik různých účastníků jednu jedinou – konkrétní sedačku. Naštěstí se stav po chvíli zklidňuje a docela brzy se někteří umoudřují a zaujímají jiné místo. (Myslím, že to bylo někde u Karlových Var, ale nejsem si zcela jist.) Tentokrát z „šestky“ sjíždíme rovnou do Lokte a pak už do Sokolova, kam přijíždíme jen s mírným zpožděním. Zde ještě poslední ahoj a míříme domů.
Přestože nám tentokrát naše plánování moc nevyšlo (ale opravdu věci, které jsme nemohli ovlivnit), doufám, že účastníci byli alespoň s něčím a alespoň trošku spokojeni. A jestli ne, tak je třeba napsat na „vyšší místa“ stížnost. Jen jestli to svatý Petr (patron počasí) vezme na zřetel. Tak tedy snad příště zase ahoj. Jo a klidně se vyjádřete do komentářů, jak to vidíte vy, nebo alespoň drobnou zmínku o vaší spokojenosti, či nespokojenosti napište. Díky moc.
