Ještě donedávna jsme si mohli myslet, že nějaké zvyklosti „vyšší moci“ u nás v oddíle neexistují. Snad jen ukončovačka a pravidelný déšť. Avšak nyní se přidružilo i Sluníčko...
Stejně jako loni byl na jeden jarní víkend plánován tajný výsadek, stejně jako loni nevyšel a stejně jako loni se náhradní verzí stalo právě Sluníčko v Rotavě. Počasí odpovídalo naší přítomnosti – Kapky na sluníčku. Na jednu stranu jsme zmokli při cestě z Rotavských varhanů, na stranu druhou jsme mohli obědvat skvělou omáčku s knedlíky venku…;o) Ale pěkně systematicky…
Sešli jsme se již ve čtvrtek, škoda každého ztraceného času. Autobusem (výluka) jsme dojeli až do Rotavy, cestou skoro vysadili Mirču (ale přece kvůli ní nebudem zastavovat autobus a zdržovat se tak!!!) a pak už šlapali do kopce pěkně po svých. 
Někteří dokonce běželi, energie měli evidentně dost… Cestu jsme, opravdu nevím jak je to možné, našli. A následovalo ubytování. A další komplikace - Mirča měla být dávno vysazena, nepočítali jsme s ní a tedy pro ni nebylo místo na spaní. Pak jsem to málem odnesla místo ní i já! Ale vše se zdárně vyřešilo, když jsme obě, a ne samy, usnuly během celovečerního promítání. I to už se stává, alespoň pro mě, tradicí. A musím říci, že se dole v teploučku spalo opravdu skvostně…
V pátek jsme začali ranní rozcvičkou a hrami, pak skvělou snídaní ve formě vaflí po kaliánsku. Úžasný začátek dne! A pak následovala spousta her, odpoledne výlet na varhany. Den byl zkrátka nabitý nejrůznějšími aktivitami. Jak jsem však již zmínila, cestou zpět na Sluníčko nás zastihl déšť, takže jsme trochu dodrželi i jakousi hygienu (u některých aspoň jednou za 4 dny ;o))…
V sobotu jsme vyrazili ven do lesa hrát hry, kde se nám záhy připojilo úžasné překvapení – Eržika s dětmi. Když už jsme si zahráli dost her, pomalu jsme se vraceli zpět a pro ty, kteří ještě neměli dost byla bojovka s hadrovými koulemi. A pak již nabrat ztracenou energii formou skvělého jídla. Večer nás pak čekal táboráček a opékání buřtů, což předchozího dne kvůli dešti nevyšlo. Úplným závěrem dne pak byl společný zpěv, který zorganizovala Míša.
Ani jsme se nenadáli a už se blížil návrat domů. A tak jsme posnídali tradiční jídlo posledního dne na akci, vánočku s kakaem, a pustili se do balení. Protože času stále bylo dostatek, mohli jsme si ještě něco zahrát, třeba oškubávání ptáka ohniváka ;o) A vzápětí jsme již po sobě uklízeli poslední nepořádek a vydali se na cestu zpět. Ještě rozdat diplomy, úplně poslední „soutěž“ (kdo rozluští podpis na diplomech) a pak již nacpaným autobusem až do Sokolova na nádraží, kde jsme se rozloučili. Co říct závěrem? Snad jen drobná omluva, za článek malinko kratší než mívám ve zvyku, za jeho nedodání dřív a poděkování, že jsem s vámi mohla strávit volné dny…
Tato výprava dostala celkovou známku 1,26 (Rozsah od 1 - výborný do 5 -nedostatečný) :o)
