V průběhu minulého školního roku se objevila na stránkách Kapky zpráva o tom, že navštívíme další zábavný park. No, a 3. října jsme konečně vyrazili! Dali jsme dohromady děti, především z Kapky, také několik dětí bylo z Lokte a pár z Habartova. Prostě rozšiřujeme základnu.
Nevím přesně, v kolik se kde nastupovalo, protože my z Habartova jsme nastupovali jako poslední, ale byla to celkem vražedná hodina, protože my jsme nastupovali v šest RÁNO!!! Také se mě ptalo několik dětí z Lokte, jestli jsem se v čase odjezdu nespletla (měly sraz v 5,20:-)). Ale vyjeli jsme. Cesta probíhala krásně. Řidič se celou dobu usmíval a pochvaloval si, že takhle hodné děti ještě neměl. Tak jsem se ho zeptala, jestli už s nějakými dětmi jel takhle brzo ráno. Prý ne. Možná to byl důvod, protože první zastávka byla kolem osmé a to jsme se většinou probouzeli.
Po deváté hodině jsme konečně dorazili do našeho vysněného parku. Ještě nezbytné formality u brány... Museli jsme zakoupit vstupenky, někteří se museli přeměřit, zda mají tu správnou výšku, také rozdat mapy, srovnat velitelský čas a vydat pokyn ohledně prvního srazu. Ale to už bylo na poslední chvíli, protože všichni už nervózně pobíhali, různě poskakovali, vyhlíželi atrakce a chvěli se vzrušením. A konečně je to tady! Rozchod! Vypadalo to, jako by někdo vystřelil! Všichni se rozběhli a během chvíle na místě nebyla ani noha. První kroky mířily především k horské dráze. Ta tady byla úplně jiná než jsme byli dosud zvyklí. Vozíky se vytáhly magnetem do výšky a pak se obrovskou rychlostí řítily z bodu A do bodu B. Když vozíky dosáhly bodu B, tak se zastavily a do bodu A dorazily pozpátku. Rozumíte tomu?:-) Prostě zpátky se jelo obrácen! Fuj. Natky brácha Davídek se nemohl ani koukat a musel si přikrýt oči. Co vám budu povídat, to se musí vidět a ty odvážnější i zkusit.
Také vodní dráha byla úžasná. Tam se jezdí nejlépe. Trošku problém byl, když se kmeny s námi zastavily v půlce stoupání a přestala téct voda. To už jsme s Mirčou přemýšlely, kde vystoupíme a dojdeme pěšky. Ale to nešlo:-) Nakonec jsme ty kopce sjely i bez vody!
4D kino tady bylo nejlepší! Sedačky s námi házely ze strany na stranu, foukal na nás vítr, pršelo, prostě jsme si užívali virtuální horskou dráhu. Přeskakovali jsme chybějící koleje, padali jsme téměř kolmo do hlubin vesmíru, prostě paráda.
V půlce vymezeného času, cca ve 14,00 hod, jsme se všichni potkali. Chtěli jsme vědět, zda už pojedeme domů nebo ještě ne. Z vás přímo cákalo nadšení a nikdo domů nechtěl. Samozřejmě bylo hodně atrakcí, několik typů představení, např. cirkus, skoky do vody, ZOO,.... Další kolotoče, kdy jsme viseli hlavou dolů, kolotoče se točily do všech možných i
nemožných směrů, ruské kolo (tedy kolečko), volný pád z 56 metrů, prostě mraky a mraky atrakcí! Bylo přímo krásné sledovat to nadšení, radost, kterou jste měli.
Končili jsme v 18,00 hod, ještě poslední nákupy suvenýrů a pak k autobusu, kde na nás čekal pan řidič. Čekaly nás totiž 3 hodiny cesty zpět. V autobuse bylo dost živo, protože zážitky se prostě musely probrat.
Tak snad ještě někdy někde někam společně vyrazíme a další zážitky přibudou. Jsem ráda, že jsem vás mohla poznat a jsem pyšná, že patřím k takovému oddílu jako je ten váš, tedy náš, protože takovéto zážitky patří k těm nejlepším.
