Brigáda

Na stránkách www.kapka.info se objevil inzerát, že někdo nám nabízí práci a za ní celkem slušnou odměnu. Sliboval naplnění oddílové kasičky, pak taky nějaký ten proviant ve formě guláše, knedlíků, chleba, sušenky a pití. Uznejte sami, že to byla fakt dost zajímavá nabídka.

  Matěj tedy začal organizovat, zajišťovat a shánět a 10. října jsme se sešli v 9,30 hod.v Sokolově na autobusovém nádraží. Bylo dost velké překvapení, když se nás sešlo 25 lidí. Myslím, že tolik jsme s Matějem rozhodně nečekali. Ale bylo to tak!
  Tak jsme se pozdravili, několikrát přepočítali, řekli jsme si nové zážitky (vždyť jsme se viděli jen včera:-)) a mohli jsme vyrazit. Šli jsme jen kousek a byli jsme na místě! Páni, další překvápko:-) Zadavatel brigády byli Petruše s Jirkou a malým Radečkem.:-) Jirka se ukázal jako pravý organizátor. Ukázal nám šatnu a žádné zbytečné řeči, ukázal a vysvětlil, co by po nás chtěl, rozdal nádobíčko, tedy kolečka, hrábě, lopaty, rozdělil nás do skupin a určil, co která skupina bude dělat. Na první pohled to vypadlo celkem jednoduše. Měli jsme srovnat terén. Na místě byly připravené asi 4 hromady hlíny a kůry a hlavní úkol byl rozházet dle pokynů nejprve kůru a na to položit zeminu. Jednoduché, že?:-) No, ukázalo se, že složité to rozhodně není, ale pot z nás tekl proudem! Kofi se ukázal být velmi zdatný! Šlo mu to s čímkoliv. Ať dostal do ruky hrábě nebo lopatu, tak se uměl k práci postavit. Vozil hlínu i kůru. Dokonce ke konci nás všechny vyhecoval k obrovským výkonům! A za to mu patří veliký dík a můj obdivný pohled:-)
  Pracovalo se od 10,00 do cca 17,00 hod. Během práce jsme fasovali sušenky a především pití (čaj, limonády různých barev).  Mirča dostala přímo bojový úkol, protože kromě práce musela také rozdávat pití. Byla to taková naše „kantýnská“. Kolem 13,00 hod. se z baráku ozvalo, že bude oběd! Dostali jsme guláš s knedlíkem nebo chlebem. Guláš byl naprosto výjimečný a úžasný, byl připravovaný s láskou Matějovo tatínkem! Fakt super!
  Chvíli po obědě jsme přijmuli návštěvu. Nejprve přijel Mates a poté přišel Cipísek. Ovšem ani jeden nevypadal, že by přiložili ruku k dílu. Jejich oblek napovídal něco o tom, že za prací rozhodně nepřišli. Ale co, my jim to odpustíme. Hlavně, že nás přišli podpořit alespoň morálně.
  Práce šla všem od ruky a téměř nic nekazilo pohodu, která ten den mezi námi panovala. Tedy téměř nic. Dopoledne bylo krásně, ale kolem toho oběda začalo být pošmourno a pak začalo i pršet. Ale jak už jsem napsala někde dřív, tak Kofi dokázal všechny vyburcovat, že to ta naše mládež všechno dodělala i přes všechny nesnáze.
  Na závěr se rozdávali buřtíky pečené. Bohužel, díky počasí, ne na ohníčku, jak se původně plánovalo, ale v troubě. A byly také moc dobré. O to se nám postarala Petruše!
  Tak už je večer, stmívá se, práce téměř hotová, jídlo snězené, nezbývá než se rozloučit. I já se loučím a třeba na další brigádě s pořadovým číslem 2 AHOJ!