Začalo to žádostí o článek. Následovaly úvahy a minuty přemýšlení, o čem by asi mohl být. Co můžu psát, když jsem s vámi několik týdnů nepobývala, co můžu komentovat, když jsem si říkala, že už komentovat nechci…
A zase přišla chvíle, kdy jsem se rozhodla mezi vás vrátit a zase trávit hodiny přípravami her, výrobou pomůcek na hry, hodiny odpočítávání (Už aby bylo šest!) ;o) i uvažování, zdali to má všechno ještě smysl a jaký.
Odpověď jsem našla v cancáku.
Cancák. To je taková úžasná věcička s úžasnou vlastností: má tisíc podob(vypíšu jen několik základních).
1) je to sešit koupený za několik korun v papírnictví ( poslední mě stál 29,50Kč, ten předtím 29,- a ten první už nevím), cena pro jeho majitele je nevyčíslitelná
2) je to hromada papírů daných dohromady, pomoc v nouzi - když člověk s výčitkami svědomí vytrhne zezadu list, aby si mohl poznamenat důležitou poznámku
3) je to „Záznamová kniha A5 – 100“, popř. „Sešit A5 – 100listů linkovaný“ nebo ještě „Záznamní kniha S – A5 100listů – linkovaná“… (z bodu dva vyplývá, že listů nakonec nemusí být 100…)
4) je to kšeft (malý) pro papírnictví
5) je to součást výstroje
6) je to věc veliká cca 15x21 cm (záleží na rozměru vašeho cancu), zabírající místo v batohu
7) je to věc vážící 250g, 590g či 650g (podle počtu vlepených letáků, vstupenek…); váha vzpomínek je nezvážitelná
8) je to společná věc, kterou mají téměř všichni v oddíle
9) je to věc, na kterou musíte myslet, abyste ji nezapomněli vzít na akci a na poslední schůzku v měsíci
10) je to věc, kterou můžete podložit nohu stolu (já to ještě nezkoušela, ale pro ty praktičtější, pragmatičtější…)
11) je to takový „kapkovský deník“ každého člena
12) je to sešit, kam si členové píšou zážitky z akcí, své pocity, dojmy, vzpomínky
13) je to úžasné místo, kam nacpat vstupenky, letáčky, pohledy, diplomy… Všude jinde by to zabíralo místo nebo by se to vyhodilo, cancák je tedy i úžasná =>
14) výmluva
15) je to prostor na spoustu razítek
16) je to sešit, kam vám ostatní mohu psát své názory (na akci, na vás…)
17) je to sešit, kam vám ostatní mohou napsat důležité věci, na které nemáte zapomenout (od jejich telefonního čísla, adresy – ať už je to jakkoli (ne)rozumné, přes pozvání na prázdniny, po věci jako vysvětlení, jak hrát stolní tenis a jak dát podání, jak se latinky řekne bříza bělokorá, jak uvařit špagety…)
18) je to možnost, jak sdělit ostatním, co jste jim nestačili říct, co jim nedokážete říct…
19) je to možnost druhého pochválit
20) je to možnost druhého potěšit
21) je to možnost ukázat druhému jeho krásu, kterou třeba sám nevidí (nebo vidí, ale není na škodu mu ji připomenout)
22) je to možnost zamyslet se, co pro nás druhý znamená (když přemýšlíme, co mu napsat)
23) je to možnost pozorování vývoje vztahu s jinými členy (od „Ahoj Žabikuku, tak za sebou máš první akci, ahoj na další.“ po „Milá Markétko, je fajn, že jsme se zase sešli na akci….(a další 2 stránky zápisu)“)
24) je to věc, kterou můžete pečovat, hýčkat si ji, vyrobit jí obal, nakreslit do něj obrázky…
25) je to možnost, jak vypsat propisku
26) je to možnost, kde vyzkoušet své výtvarné umění ( - do svého, pokud si věříte, nebo do cizího, pokud se bojíte, že z toho vzejde čmáranice – nebo spíš naopak…?)
27) je to obraz toho, jak vás vidí ostatní
28) je to pomoc při těšení se na další akce, stačí otevřít canc a jste zase s Kapkou
29) je to úžasná psychická pomoc v nouzi a smutku (stačí zalistovat a najít ty správné pochvalné zápisy)
30) je to listování a zamýšlení
31) je to kamarád, který je s vámi, když nad ním pláčete, smějete se, vzdycháte, zamilovaně koukáte, válíte se smíchy po podlaze nebo cítíte tichou radost v srdci
32) je to něco, co je vaše a přece i všech ostatních
33) je to něco, kam by se neměly psát kecy beze smyslu, věci, které by druhého ranily
34) je to sešit, který má uchovat pozitivní zápisy
35) je to přenosná radost a krása vzpomínek
36) je to nedocenitelný předmět ve chvíli, kdy vás navštíví Alzhaimer
37) je to předmět, který má pro každého jinou hodnotu a význam
38) je to předmět, který ukazuje, jací jste vy sami ( (ne)pořádní, kreativní, roztržití, oblíbení, neustále hladoví (projevuje se mastnými skvrnami a různobarevnými fleky)…)
39) je to vzácný předmět obklopený aurou vzpomínek, je to kniha, kterou tisknete k sobě a nemusíte ji ani otevírat, protože to, co v ní je z ní vyzařuje ven
40) je to kus vás samých…
Naučte se prosím, následující body (zvláště některé) nazpaměť a při psaní do cancu na ně myslete. Ve chvílích, kdy píšete sobě, abyste měli radost, že váš zápis, který vám bere deset minut času vás jednou potěší (a paměť nebude tolik sloužit), ale zvláště ve chvílích, kdy píšete druhým. Psát klasický zápis typu:
„Ahoj ….,
jak se ti líbila akce? Mně moc. Bylo to super i ty jsi byl(a) super. Tak zase ahoj na další akci!“
nemá moc smysl. Listovat za nějakou dobu cancem plným takových zápisů nemá ten pravý půvab. Ten ukrývají perly v podobě krátkých („Děkuji…“) i dlouhých (vypisovat nebudu) zápisů. To jsou právě ty zápisy, ke kterým se lidé vracejí. Myslete na to. A nepiště věci, které ranní, bolest přebolí, ale druhý bude cancákem listovat i za několik let a vždy znovu pocítí bodnutí. Nepříjemné věci si vyříkejte z očí do očí. Ale pochvaly a poděkování piště do cancáků – znovu a znovu. Vždyť to pravé poděkování vycházející ze srdce se nikdy neomrzí a své kouzlo neztrácí. A při listování cancákem si na vás dotyčný vždy s láskou a vděkem v srdci vzpomene.
