Jak jsem slíbil někdy na přelomu října a listopadu, věnovali jsme jednu předvánoční sobotu nákupům na Vánoce. Rodiče by ty menší (a i větší) samotné třeba do Karlových Varů nepustili. A těžko se nakupují dárky pro někoho, když je s vámi. :o) Tak jsme vyrazili jako oddíl…
Domlouvali jsme se až na Klubovce těsně před výpravou a ještě k tomu úplně na konci, když bývá zmatek s balením a uklízením věcí. Snad i proto se nás sešlo docela málo ráno na vlakovém nádraží. Po odjezdu vlaku jsem měl telefon, jestli někdo správně čeká na autobusáku, další telefon, v kolik je sraz a ještě mi přišla SMS, kde se kdosi dotazoval, kdy se jede do těch Varů.. :o) Zkrátka taková normální situace… :o)
Vezmu to stručně. Chodili jsme, my s Myšákem jsme moc nechápali, jak mohou být holky v tak malinkaté drogerii skoro 25 minut, a tak.. :o) Pak jsme vyrazili na senzační palačinku. S nugetou, nebo tvarohem, nebo.. nebo už si nepamatuji. Ale horké palačinky nám v tom totálním mrazu bodly.
Stala se ale hrozná věc. Viděli jsme i „ošklivého – zlého pána“. A teď nemyslím Pekelníka z Lokte, který stál na nádraží ve Varech a vykládal tam hlavně skautům okolo, ať si mne prohlédnou, že jsem ten pedofil, co zneužívá děti.. ale myslím toho vraha. Ano, viděli jsme vraha! Popíši to asi takhle:
Barava normálně šla. Kousala do palačinky. Náhle se prudce zastavila, otočila a odběhla kousek k ohradě.. Myslel jsem, že se jí udělalo špatně. Ale ona tam stála… a já jí říkám: „Rozdýchej to!“ A ona na to: „Vrazi! Já to viděla. Akorát do něj bouchnul a ta krev vystříkla a letěla támhle…“ Ano, měla pravdu. Kousíček od nás byl stáneček s váhou a vedle v kádi si ještě v klidu plavili kapříci. Tedy ten jeden, co ho viděla Barava, už ne. Opravdu otřesný zážitek. :o) Ještě jsem se ptal, jestli oni jí doma na Vánoce smažený celer. „A co je to smažený celer?“ No nic.. prý stejně mají ke štědrovečerní večeři kuřecí řízky. (Ale to budou ta kuřata, jak jim opadává maso a normálně se jen sbírá jako vajíčka. To není třeba slepičku, ani kuřátko kuchnout.. :o))
No užili jsme si. Pak jsme se autobusem přesunuli do Varyády a tam strávili další asi 3 hodiny. Holky sice chtěly rozchod do sedmi (což by bylo asi 9 hodin nakupování…), ale stačilo nám i méně. No, nakoupili jsme, něco nám i zadarmo zabalili a my se pomalinku vydali pěšky na nádraží. Cestou jsme blbnuli se sněhem a ve sněhu. Také jsme zakrmili nějakou tu kachničku a labuťku.
Ve Varech nám kromě zlého pána trošku program nabouralo malé zpoždění vlaku, ale na druhou stranu tímto vlakem přijelo i Betlémské světlo, se kterým jsme se svezli do Sokolova. Tam jsme se rozloučili (tedy po osobním rozvozu) a šli jsme po docela náročném dni odpočívat domů.
