Výprava do Aquapalace

Tak jsem přemýšlel, co bychom mohli podniknout místo podzimní prázdninové výpravy, abychom doutratili zbylé penízky v oddílové pokladně. Když nám nevyšlo žádné místečko, kam bychom se o podzimních prázdninách uchýlili. Vzpomněl jsem si, že občas někdo řekl, že bychom mohli do Prahy do Aquapalace.

  Vzhledem k času srazu (5:25 ráno) někteří přespávali v klubovně, aby ráno nebudili zbytek rodiny doma. 14 lidí celkem tedy nastoupilo do autobusu SA a za doprovodu čokolád rozdávaných stevardkou a kresleného videa jsme se vydali směr Praha.
  Tam na nás už čekala Makétka a za chvilku jsme se setkali i s Mischel. Společně jsme vyloupili automat na jízdenky a popojeli adrenalinovým metrem na stanici Můstek. Václavákem jsme prošli až k Muzeu a cestou jsme se patřičně posílili. Někteří kávou, někteří nějakým cosiburgrem, nebo co, a někteří různě energetickými nápoji. Pak jsme opět sedli na metříčko a nějakým jiným písmenečkem dojeli až na Opatov. Vlastně ne, museli jsme ještě jednou soupravu opustit a pak zase do jiné nastoupit, protože ta první končila někde v Kačerově, nebo kde to bylo. Tam poslední přesedání na autobus a ten nás konečně odvezl z Prahy pryč. Trošku jsme nechápali, proč jsme tedy cestovali do Prahy, když teď jsme míjeli ceduli „Praha – konec obce“, ale co, výlet byl dobrej. Nakonec však autobus zabloudil na zastávku, kdy automat zahlásil: „zastávka Čestlice aqvapark“. To už někteří skrze sklo busu viděli, že divoká řeka je otevřená.
  Vstupujeme do paláce a po obvyklých potížích (tentokrát jen zmatek se skříňkou, která říkala, že chce odemknout a přitom byla už odemknutá) jsme stáli uvnitř. Milión tobogánů, divoká řeka a pokračování divoké řeky, mořský příboj, odboj, vlny, sauna, Sahara, vířivka, lehátka, brouzďák, zmrzlinový bar, plavecký bazén, trysky a já nevím, co všechno tam ještě bylo. Hodiny pěkně ubíhaly a my jsme se hezky unavovali. :o) I nastal čas, kdy jsme se museli sejít, sebrat, pohledem rozloučit a odejít do šaten.
  Aquabusem a metrem jsme se dopravili „někam“. Asi do Chodova, nebo k Servácovi, nebo já nevím kam, ale tam jsme opět doplnili energii na cestu zpátky. A pro některé (pro mě) to bylo docela potřeba. Dost mne polilo horko, když paní stevardka u autobusu oznámila, že 6 jízdenek (sedaček), která jsme měli také zarezervované, jsou již obsazené. Najednou šest lidí stálo vedle autobusu a místa nikde. Ještě 2 se našla, a tak 4 (Mirča a 3 holky) zůstaly v Praze, aby vyrazili hodinu po nás. Uff, možná někteří z vás slyšeli tu ránu, když mi spadl kámen ze srdce.
  Šťastně jsme tedy všichni dorazili do Sokolova. Někteří odešli domů, někteří ještě do pátku přespali v klubovně. Doufám, že nikdo z účastníků nelitoval, že jel.