Letos nám Mezinárodní den dětí – tedy 1. červen vyšel přesně na sobotu. A to se nabízelo na nějakou super akci, kterou bychom jako oddíl mohli věnovat našim členům i nečlenům. Rozhodl jsem se, že z oddílové pokladny zaplatíme dětem pěkný zážitek – a to návštěvu lanového centra. Vydali jsme se do Chebu, do LC Trinity.
Počasí na sobotu hlásili úžasné a tak to také vyšlo. Sešli jsme se v sobotu ráno na sokolovském vlakovém nádraží a společně nasedli do vlaku směr Cheb. Poslední dobou máme trochu problém s přihlášením na akce, tak jsem s sebou vzal pro všechny přihlášené drobnou svačinku. No a ti, co přišli „nečekaně“ měli smůlu. Ale jen malinkou, protože den jsme si užili všichni naplno.
Cestou jsme šli přes Špalíček v Chebu, kde jsme museli ochutnat i lázeňské oplatky a také točenou zmrzlinu. A i já musím říci, že moc dobrou. Vanilkovou, čokoládovou, nebo míchanou. Někteří si dokoupili pití a už několikrát zaznělo: „Už tam budem?!“ :o) No netrvalo dlouho a „už jsme tam byli“.
Přišli jsme brzy, takže v centru se pohybovalo celkem asi jen 5 lidí. Až to vypadalo, že mají zavřeno. Hned se nás ujal instruktor, který nás seznámil s okruhy a překážkami, které jsou v centru k dispozici. Kuba se rozhodl, že půjde fyzicky nejnáročnější a také nejvyšší okruh – tedy desetimetrový. Zbytek členů zvolilo pětimetrové překážky. (Ale i tak docela náročné.) Měli jsme s sebou i malého Matýska, který ještě na velké okruhy nemohl, tak pro něho jsme zakoupili nízký okruh, kde je automatické jištění a lanáček. No a aby Kuba nešel sám, tak jsem se obětoval a šel jsem s ním velký okruh, abychom se mohli jistit vzájemně.
Nejprve nás čekalo proškolení asi půl metru nad zemí, kde jsme si měli vyzkoušet, jak se nasazují karabiny, v jakém pořadí, jak postupovat a jak se chovat na trase a na stanovištích. Přestože jsme byli kousíček nad zemí, pan lektor byl nekompromisní a za každou chybičku nás napomenul. A bylo to dobře. Kdo bez problému zvládl na cvičném okruhu, mohl se vydat k prvnímu stanovišti. Nejprve nás čekalo 5, někoho 10 metrů vystoupat po schůdcích nahoru. Je pravda, že jedna trojice se na cvičném stanovišti „zasekla“ na hodně dlouho, protože stále dělali nějaké chyby. :o)
Postupně se tedy všichni dostali do výšky a procházeli jsme celou trasu. Musím říci, že některé překážky byly docela náročné. A to třeba nejen co do zručnosti, udržení rovnováhy a koordinace pohybů všech končetin, ale osobně jsem si u jedné sáhl skoro na dno i svých fyzických sil. Ale musím uznat, že to mají udělané moc pěkně a promyšleně. Pětimetrový a desetimetrový okruh vede pod sebou (nad sebou), takže pod námi postupně plnili překážky holky, Čertice s Páťou. O značný kus cesty za nimi šli Krtek, Ondra a Vozy. Na jiné trase jsme viděli Matýska, jak si prochází nejmenší okruh. Výhoda, že je celou dobu jištěný samovolně, a proto je velmi bezpečné.
Všechny tři okruhu nakonec čekala odměna – a to svezení se do cíle na kladce. Postupně jsme tedy všichni prošli celým okruhem a šli si odpočinout, posilnit se a doplnit tekutiny. Byla před námi poslední atrakce, na kterou se mnozí těšili, a jiné naopak děsila a rozhodli se, že nepůjdou. Byla to houpačka z 15 metrů! A už se usazují první dva a motor začíná navíjet lano… Náklon houpačky už je téměř na maximu a v jednu chvíli se zcela nečekaně ozve cvaknutí a první dvojice se řítí dolů… Naštěstí kontrolovaně a se zajištěním. :o) Je slyšet křik i výskání.
Postupně se na houpačce vystřídali všichni. Ondra nejprve váhal a prohlásil, že by šel jedině s někým, kdo ještě nebyl. Tak jsem šel a koupil jsem zhoupnutí pro něho i pro sebe. Když to zjistil, měl zděšení v očích a vymlouval se, že už nechce a že ne a že… Ale byl skoro dotlačen k houpačce a ubezpečoval se, že nás instruktor vyveze jen do půlky, nebo ještě méně. Lano nás natáhlo do prvního metru a už začal, že to stačí, že je to dost a už chceme pustit. :o) No ale zaplatili jsme si celou částku, tak jsme také dostali celou výšku. :o) A nakonec byl i Ondra rád, že do toho šel a nemusí litovat, že to nezkusil. Šel totiž nakonec i podruhé s Krtkem. S tím Krtkem, co tvrdil, že na to absolutně nevleze. Ale zážitek s Krtekm nelze popsat slovy, to se musíte podívat na video. :o)
Odpoledne se nachýlilo a my se pomalu sbalili a vydali se na cestu zpět. To jsem ještě netušil, že se na více než hodinu zasekneme ještě na sportovním areálu, kde si vyzkoušíme skok do dálky, rychlostní běh a také různé atletické cviky a cvičeníčko. Pak už jsme se pomalu vydali opravdu směr náměstí, kde jsme doplnili energii zmrzlinou a ledovou tříští a zamířil k nádraží.
